Coby druhá kniha ze zatím osmidílné britské série s policisty Charlie Zailerovou a Simonem Waterhousem vyšla kniha Ztráty a lži. Dosud jako jediná z řady je dostupná v českém překladu a kombinuje detektivku s psychothrillerem.
Naomi se se svým ženatým milencem Robertem vídala vždy jednou týdně na pár hodin v motorestu. Jednou se nedostavil, a tak se na začátku příběhu rozhodla vypravit do jeho domu, kde žije s manželkou.
Cosi ji zde rozrušilo a na policii oznámila jeho zmizení. Charlii a Simon pro nalezení příliš nepodnikají a Naomi ve strachu o život svého miláčka přichází na policii znovu: tentokrát s tím, že ji Robert před lety znásilnil, což už policii donutí věnovat případu větší pozornost.
Mladá dáma si přitom zcela nevymýšlí, před lety byla opravdu kýmsi (nebo opravdu jím?) za přítomnosti dalších mužů znásilněna, a dokonce o tom tehdy napsala anonymní e-mail.
Sophie Hannah vytvořila detektivní dvojici muže a ženy a několik jejich kolegů, kteří se rovněž zapojují do vyšetřování a okrajově se věnuje i jejich osobnímu životu – jeden chystá svatbu, druhý dovolenou s milenkou.
Hlavní pozornost kromě zločinu je věnována Charlie a Simonovi. Podobně jako u dvojic v knihách Ann Granger nebo Deborah Crombie nelze označit tento vztah za čistě kolegiální. Simon Charlie kdysi odmítl, ale ona do něj zůstává zamilovaná. Když si Charlie kvůli Simonovi vymyslí milence a pak někoho se stejným křestním jménem potká, je zřejmé, že na sex nebude třeba dlouho čekat.
Kniha se skládá z dvou typů kapitol, jež se ne zcela pravidelně střídají: část je s policisty (a do nich jsou tedy vloženy i scény z jejich osobního života) a část vypráví Naomi. To občas doplňuje přepis policejního výslechu či několik anonymních výpovědí o znásilnění, nejen té na samém začátku, kterou napsala Naomi.
Naomi se valnou část své přítomnosti chová, jak kdyby se v příběhu omylem ocitla z nějaké červené knihovny. Čtenář má samozřejmě plné právo po zamilovaném čtení sáhnout, ale nelze se divit, pokud taková postava někomu Ztráty a lži přinejlepším otráví, pokud ho rovnou nebude nutit k přeskakování nebo odložení knihy. Z tradičního vyprávění v první osobě Naomi často přechází do druhé osoby a oslovuje svého milence. Dopředu přitom není jasné, jestli v tomto ozvláštnění má být nějaká pointa příběhu, nebo jde zkrátka jen o hypotetické oslovování bez hlubšího významu pro detektivní pátrání.
Naomi milenci sděluje své pocity, vzpomíná na různé události, které spolu prožili, včetně toho, jak se Ona – tvořitelka slunečních hodin – a On – řidič kamionu – seznámili. Robert ji jako ještě neznámý muž zachránil od motorestových blafů donesením pokrmu z luxusní restaurace. Naomi se navíc někdy chová hystericky, a ač vycházejí najevo nové okolnosti, jako by snad až do konce knihy měla zůstat zamilovaná a minimálně pro část čtenářů pořád nesnesitelná.
Podivně se v knize chová i podváděná manželka. Ocitá se na policejní stanici a zřejmě toho nemálo ví, ale odmítá mluvit a ještě si diktuje netradiční podmínky. Celkově jde z knihy pocit, jako by se často prodlužovalo prozrazení něčeho, co už někdo ví, hra s tím, že něco vím, ale zatím to neřeknu.
Ke zvratům či zajímavým nápadům začíná docházet až v druhé polovině, kdy se kniha začne rozjíždět.
Případ, který původně vypadal banálně, se postupně ukáže jako složitý, drsný, některé postavy zvrácené. K dobru autorky třeba říct, že mezi všemi detaily lze v textu nalézt stopy a opravdu bystrý a pozorný čtenář může něco sám vydedukovat. Jen provázaností a náhod je nakonec až příliš.
Ztrátám a lžím také chybí proškrtání, a to nejen při líčení Naominých pocitů. Autorka nás informuje o tom, co měl kdo na sobě, o jakou značku se jednalo – což pak najednou přestane hlásit, na pár odstavců se vrací do minulosti, aby nějakou událost zpřesnila. Dozvídáme se také například, že někdo se někoho snažil ignorovat, jak kdyby šlo o nábytek, načež následují ještě čtyři řádky přirovnání.
Přesto všechno třeba říct, že Sophie Hannah umí psát čtivě a čtenáře i napínat, k tomu pochopitelně přispívá třeba střídání kapitol s policií a s Naomi. Dokáže být občas i vtipná – třeba poznámka „jsou asi tak stejně uvolnění jako pašeráci drog před osobní prohlídkou na letišti“ (str. 60) patří k tomu nejvtipnějšímu, s čím jsem se při čtení za poslední dobu setkal.
Autorizovaná kniha s Herculem Poirotem, která od autorky anglicky, česky a v dalších jazycích vyjde letos v září, může být pochopitelně napsána zcela jiným stylem. Zavrhnout ji předem kvůli předcházejícím řádkům by bylo jistě hloupé. Dvě (jiné) knihy ze série Charlie-Simon se dočkaly v Británii televizní adaptace, takže Hannah může mít své oblíbence.
Proč nejsou Ztráty a lži kratší a jak velké spektrum lidí budou bavit pocity zamilované Naomi a zároveň detektivní pátrání, ovšem zodpovědět neumím.
Originál: Hurting Distance (2007)
Překlad: Jana Kordíková
Ikar, Praha 2008
328 stran
www.bux.cz
