Komu se první díl Vražedného týdnu zavrtal pod kůži, ten už má jistě další „den“ vyhlédnutý. Ti ostatní ať tak neprodleně učiní. Dopřejí si tak nejen mimořádně těžkou depresi, ale i silný čtenářský zážitek…
Inspektor Karlsson má opět případ nad případy. Jako by to někdo tam nahoře přiděloval schválně. Dostal případ dámičky, která pořádala čajové dýchánky s umně naaranžovanou mrtvolou. Policie netuší, kdo byl ten mrtvý muž a ona dáma je jaksi silně mimo, tudíž pokládat jí otázky jeví se jako zcela zbytečné. Naštěstí si Karlsson vzpomněl na někoho, kdo by v pomatené mysli dokázal najít cestičku – na Friedu Kleinovou. Psychoterapeutka má sice svých starostí dost, ale zmatená žena, ztracená ve vlastní realitě, ji zaujme. Podobně se však pro ni nenadchl vrchní komisař, který případ považuje za jasný a chce ho mít co nejdřív z krku. A tak Friedě, Karlssonovi a ještě zarputilé vyšetřovatelce Yvette Longové nezbyde než pokusit se zjistit, kdo toho chlapa v obýváku zabil doopravdy, a to co nejrychleji, než ho komisař dá k ledu.
Je důležité ujasnit si jednu věc – nelze číst tuhle sérii na přeskáčku. Především proto, že v druhém díle je hned v úvodu shrnutí toho prvního, včetně takových zbytečností, jako je pointa. Plus se několik palčivých otázek, nadhozených ve Zlém pondělí, teprve zde konečně rozmotá. Nehledě na řadu postav, které v druhé knize už nepotřebují nijak představovat – a tak může člověka neznalého předešlé knihy zaskočit, odkud se vzdělaná doktorka zná s ukrajinským dělníkem. Zkrátka Ztracené úterý navazuje rok po událostech ze Zlého pondělí a je proto nezbytné být v obraze. Abyste si knihu užili pořádně.
První kniha měla tu výhodu, že jste nevěděli, co od ní čekat – a pak jste se dočkali velmi příjemného překvapení. Tudíž nastavila laťku dost vysoko a čtenář je zvědavý, jestli druhý díl splní očekávání (anebo jen poplyne v monotónní depresi…)
Výchozí zápletka – neznámý mrtvý muž v bytě pomatené ženy – je natolik záhadná a prostá, že může vyšetřování zavést kamkoli. Neodhadnete zkrátka předem, o co tu půjde, a poučeni prvním dílem můžete jen doufat, že závěrečné rozuzlení vás opět zarazí do křesel.
Což se svým způsobem (a k velké radosti příznivců autorské dvojice) vskutku podařilo. Až na ten pocit novosti tu všechno podstatné z první knihy je: procházky smutným Londýnem, pokroucené lidské duše, nápadité zápletky. Melancholie ze stránek přímo odkapává, nenašla jsem v příběhu jedinou opravdu šťastnou postavu. A záhada jménem Frieda Kleinová stále zůstává nevyřešená. Proč je ta ženská tak divná? Nejsou to právě ty nezodpovězené otázky, které ji dělají tak zajímavou? Ale Vražedný týden ještě zdaleka neskončil, na řadě je Čekání na středu. Možná že právě tam se odloupne kousek z krunýře doktorky Kleinové a my ji budeme moci lépe pochopit. Ale znamená to, že se tím zároveň zbavíme závislosti na téhle skličující a přesto návykové sérii? Ani omylem.
Originál: Tuesday´s Gone, 2013
Překlad: Petr Pálenský
Vydalo: Argo, 2015
369 stran
