Zpráva pro Afroditu je detektivní novela českého spisovatele Jiřího Strádala (1956), odborníka na vzdělávání a konzultanta v oblasti školství a kariéry. Novinku vydalo nakladatelství Akcent.
Ačkoliv jde o detektivku, nakladatel zvolil poněkud zavádějící obrázek na obálce. Jsou tu dvě objímající se ženy, které evokují román o rodinných vztazích a generačních problémech. V anotaci se ale naštěstí hovoří o vraždě, a s vraždou se setkáte už na prvních stránkách.
Příběh vypráví v první osobě Jiří Nekolný, muž ve středním věku, který se vypravil se svým kamarádem Karlem na Kypr, aby si zavzpomínali na léta svého mládí, kdy podnikali dobrodružné cesty. Z tohoto úhlu úvod připomíná zábavný fejeton, v němž se dva vyznavači pohodlí snaží přesvědčit toho druhého (a vlastně i sami sebe o tom), jak je baví nebezpečné výšlapy do nehostinné přírody. Tyto části jsou čtenářsky vděčné. Mladší čtenáři se zasmějí a starší si pobaveně řeknou: „Přesně.“
Výborné je vylíčení krajiny a atmosféry. Autorovi sedí popisy a komentáře politické situace, která funguje v zemi, ve které se příběh odehrává. Pokud jen popisuje, co vidí, případně vysvětluje, jak funguje to a to, je skvělý. O něco nudnější jsou pasáže, v nichž ústy hrdinů sklouzne k moralizování. V zahraničních detektivkách se s tím příliš nesetkávám, české krimi příběhy jsou toho plné, takže český čtenář, pokud je zvyklý, tyto pasáže nejspíš skousne. Naštěstí toto moralizování není samoúčelné. Dost pasáží se týká změny politického systému a naší revoluce v roce 1989 a všechno souvisí s vraždou.
Jiří se na Kypru seznámí s mladou dvojicí, která ho pozve na svoji svatbu. Během svatby se setká s rodinou novomanželů a čtenář detektivek již v této chvíli koketuje s myšlenkou, že mu autor předkládá skupinku podezřelých.
Obětí je dědeček nevěsty, svérázný Rudolf Vávra. Vrah si na něj počkal v temné uličce, praštil ho do hlavy a utekl, aby předstíral jakés takés alibi. Co se týče detektivní záhady a jejího řešení, autor využil postupů z klasických detektivek, které okořenil špetkou akce. Potud je všechno v pořádku. Čtenáři je předložena záhada, on se postupně dozvídá, jaké vztahy mezi sebou měli jednotliví aktéři, a může tipovat, kdo je vrahem starého Vávry.
Amatérským pátračem je (logicky) Jiří, kterému sekunduje jeho přítel Karel. Členové Vávrovy rodiny se nabídnou jako pomocníci a svými informacemi posouvají děj kupředu. Jiří se postupně dozvídá pravdu o oběti a velmi brzy dojde k dalšímu pokusu o vraždu. Bohužel tady autor využil motiv, který se ve starších detektivkách často opakoval, a chytří čtenáři zbystří. Jiří si důkazy vyloží po svém, což některé čtenáře může zmást, ale obávám se, že ti sečtělejší budou mít v této chvíli jasno.
S čím jsem měla trochu problém, to jsou nedostatečné charakteristiky postav. Pasáže, v nichž autor popisuje prostředí, jsou skvělé. Ale popisy nestačí k tomu, aby ze svých knižních hrdinů udělal „reálné živoucí“ postavy. Všichni v sobě mají potenciál a stačilo by každému věnovat odstavec, dva. O tom, že autor umí vykreslit postavu, svědčí například krátká epizodka s řeckým číšníkem, který není schopný pochopit objednávku hostů. V knize to funguje tak, že vypravěč vám sdělí, jaký má postava charakter, ale postavu nenechá, aby se tak sama projevila.
Podobně je to s dialogy postav. Přímé řeči jsou plné společenských frází, působí citově nezabarveně, ale za přímou řečí vám vypravěč vysvětlí, co postavy cítily. Tyto vysvětlující věty jsou zbytečné, z dialogu by přece mělo být zřejmé, co postavy prožívají, což je další nešvar českých krimi příběhů. Nejlepší je autor v místech, kde jeho postavy nic neříkají. Asi vůbec nejlepší je scéna, kdy Jiřího v Anglii pronásleduje zabiják, který ho chce zastřelit ve výtahu.
Autor vám přichystal řadu šokujících překvapení, které se týkají toho kdo s kým, co a proč. Bohužel tyto informace vložil svým postavám do úst během dialogu, proto nevyzní tak, jak by mohly. Čtenářům mohl běhat mráz po zádech a s otevřenou pusou mohli zírat, jaké zápletky autor vymyslel, jenomže tady ty překvapivé novinky zapadnou v banálním rozhovoru bez emocí.
Přesto všechno považuji Zprávu pro Afroditu za zajímavý příběh s dobrou detektivní zápletkou. Máte-li rádi české krimi romány nebo krimi povídky, budete s knihou nadmíru spokojeni.
Vydal Akcent, 2013
160 stran
