Elvis Cole, nejlepší detektiv na světě, nebo přinejmenším v Los Angeles, opět zasahuje. Z běžného pátrání po zmizelé dívce se ale vyklube něco kapku drsnějšího…
Nita Moralesová vyhledá Elvise, aby jí pomohl najít její dceru Kristu, která se nevrátila z víkendu za svým přítelem. V očích paní Moralesové je ten kluk původcem všeho zla, určitě v tom zmizení má prsty. A ta žádost o výkupné? To je určitě také jeho výmysl, taková hloupost. Elvis tu tzv. hloupost ale nebere na lehkou váhu a dává se do pátrání, které ho přivede na stopu pašeráků lidí. Tady stopa končí – přesněji řečeno, pak Elvis zmizel…
Zloději lidí jsou už 14. knihou z báječné série se soukromým detektivem Elvisem Colem a jeho parťákem Joe Pikem. Crais obvykle postupoval tak, že jednomu z nich přiřkl hlavní slovo pro celou knihu, tady se rozhodl pro inovaci a hlavní postavy se rovnoměrně střídají, stejně jako styly pro ně typické – žoviální a uvolněné vyprávění u Elvise a strohé, jasné a úderné popisy v kapitolách bývalého žoldáka Joea. Ale autor šel ve změnách ještě dál a zavedl další novotu – časové skoky v ději. Ty nedávají moc prostoru překvapení z vývoje zápletky – v první kapitole sotva Elvis přijme zakázku a v další, o několik dní později, najednou Joe horečnatě pátrá po stopách jeho únosců. Na druhou stranu to ale pekelně navyšuje napětí – když už čtenář ví, že se něco zvrtne, trne hrůzou, kdy a jak, (obzvlášť ti, co sérii už znají, se bojí o svého oblíbeného detektiva.) A že se i tentokrát zapletl s pořádně ostrými gaunery – bandity zvanými bajadores, kteří ukradnou převaděčům vysílené imigranty, aby z jejich rodin vyždímali výkupné. Když už rodiny přestanou nebo nemohou platit, v poušti se banditi zbaví těl. O praktikách těchhle hyen se dozvíme víc, než je milo, díky další vypravěčské ose, sledující Kristu a jejího přítele Jacka, uvězněné spolu s ukradenými imigranty. A celé je to o to děsivější, že vše vychází ze skutečnosti – autora k nové knize inspirovala zpráva z televize o nálezu hromadného hrobu v poušti, výsledku činnosti právě takových zrůd, jaké mají v příběhu v rukou Elvise Colea…
Vyprávění je tentokrát plné různých kartelů a gangů a k hlavním vypravěčům se přidávají ještě i další hlasy postav, které podstatně zahýbají dějem, nemluvě o těch přesunech „dva dny před únosem Elvise“ a „šest dní po únosu Kristy a Jacka“. Na čtenáře se akce valí z každé stránky, dávno předtím, než se všechny ty časové skoky sejdou v jednom společném bodě a nastane adrenalinem našlapané finále. Teprve pak si může čtenář trochu oddychnout a spočítat, že žádná z položek tvořících Craisovy knihy nechybí – ostré tempo, gradující napětí, oblíbené postavy včetně Elvisova kocoura, a pětihvězdičkové finále… Jen ty časové skoky jsou tam už navíc, příběh se bez nich obejde, byla bych panu Craisovy opravdu vděčná, kdyby je pro příště dal k ledu…
Originál: Taken, 2012
Překlad: Hana a Martin Sichingerovi
Vydala: Metafora, 2013
350 stran
www.metafora.cz
