Bývalý vojenský vyšetřovatel Jack Reacher je zpátky v nejnovějším třináctém pokračování a tentokrát se zaplete do problému mnohem většího, než si vůbec dokázal představit.
Výchozí situace je následující – v newyorském nočním metru sedí spolu s Reacherem pět lidí, z toho ten pátý je nejspíš sebevražedný atentátník. Ale taky nemusí být. Izraelská tajná služba kdysi stanovila seznam znaků, podle kterých se atentátníci poznají, a tenhle člověk je má všechny. Ale kdo by chtěl odpálit prázdné metro ve dvě v noci? To nedává smysl. Reacher se nemůže rozhodnout, jestli zasáhnout nebo ne, osud ale rozhodne za něj. A protože se angažoval, protože ho zajímalo, o co vlastně šlo, je najednou velice žádaný. Náhle se o něj zajímá policie, vládní agentury i podivní chlápci v drahých oblecích. Všichni se ho buď vyptávají na události v metru a jestli nepadlo jménu jakéhosi senátora a nějaké slečny, anebo mu vehementně tvrdí, že to nic nebylo, ať zapomene a odjede z města. Ale protože Reacher není z těch, co by se nechali odradit, obzvlášť když ho něco osobně zajímá, mohli šetřit dechem. Výhružky a odrazování jsou totiž právě tím důvodem, proč chtít do celé podivné situace rýpat ještě víc a hloub. Že si tím udělá spoustu nepřátel, je nasnadě. Ale jakých nepřátel, to se teprve uvidí…
Je to zvláštní a u autora dosti neobvyklé, ale první část knihy se nese hodně v detektivním duchu, kdy Reacher pátrá po příčinách smrti jedné velmi nešťastné osoby. Najde si toho senátora, dojde i k té tajemné krásné slečně, vyslechne si jejich verze příběhu, jednu falešnější než druhou. Pak si ale jeho najdou jiní a problémy začínají. Myslím ty opravdické problémy. Pak už to nemá s detektivkou nic společného a nastupuje typicky childovský thriller.
Dlouho to vypadalo, že Lee Child nebude ve svých knihách odrážet novou atmosféru strachu po útocích z 11.září. Je sice pravda, že Reacher si kvůli větším bezpečnostním opatřením musel pořídit identifikační kartu, ale to je asi tak vše. Jeho dobrodružství se dotýkaly různých sporných věcí, ale ne té v současnosti nejpalčivější. To se touto nejnovější knihou mění. Už ta úvodní sekvence v newyorském metru je inspirována skutečnou událostí v metru londýnském. Tam policisté, vystresovaní nedávnými teroristickými útoky, zastřelili mladíka, který perfektně splňoval všechny body izraelského manuálu Jak poznat sebevražedného atentátníka. Až na to, že byl naprosto nevinný.
Reacher tu také bude mít možnost zblízka se seznámit s kontroverzní zbraní v novém světě „po útocích“ – s vlasteneckým zákonem, Patriot Act. Ten dává ohromná práva vládním agenturám, která naopak bere obyčejným lidem. Pod heslo Národní bezpečnost se dá schovat ledacos.
A i když se tu možná mihne i Taliban, rozhodně se nejedná o žádný špionážní román se smečkou teroristuů – Lee Child zůstal věrný svému stylu a má tu vše, co dělá jeho knihy tolik oblíbené: strohý vojenský styl vyprávění, krátké řízné dialogy, nepřetržitý děj a především Reacher sám proti přesile. Co víc si přát? Strhující finálové střetnutí to vše zakončí k naprosté spokojenosti všech fanoušků.
A jako třešinku na dortu autor napsal pro své věrné čtenáře takový malý prequel – krátkou povídku s názvem „Chlápek vejde do baru…“ o událostech těsně předtím, než Reacher v noci nastoupí do metra. Povídka vyšla v červnu 2009 v New York Times a k přečtení je zde.
Originál: Gone Tomorrow
Překlad: Iva Harrisová
Vydal: BB art, 2010
390 stran
www.bbart.cz
