Hlavní hrdinka se jmenuje Anna a má agorafobii, strach z otevřených prostor. To je zřejmé hned od začátku. Ale vy nevíte proč, co ji spustilo, a to vás už od první kapitoly děsivě hryže…
Anna tráví veškerý svůj čas v domě přilepená k foťáku s teleobjektivem, přes který sleduje své sousedy a žije jejich životy. Taky popíjí merlot a kouká na noirové filmy. Nuda na druhou. Ale není úplně sama. Když nepočítám kocoura, má v suterénu podnájemníka, dochází k ní fyzioterapeutka, a noví sousedi odnaproti se přišli představit. Ta Jane Russellová vypadá docela sympaticky. Dokud je naživu…
Anna ji skrz okno vidí umírat. Ale vzhledem k tomu, že své silné léky zapíjí vínem, jí to policie nevěří. Tím spíš, že u Russellů nikdo nechybí. Anna ale ví, že si to nevymyslela. Ty nové prášky jsou sice silnější, ale že by až takhle…
Na tuhle knihu už jsem slyšela spoustu reakcí. Někomu přišla senzační, někdo tvrdil, že je „ta ženská nesnesitelná“. Pořád jsem proto čekala, kdy Anna začne být ufňukaná jako Dívka ve vlaku nebo protivná jako Žena z kajuty č. 10. Ale protože jsme si od první stránky sedly, nic z toho dlouho nepřišlo. Jen postupné čím dál větší nervování, jak se hrdinka probíjela svou léky otupělou myslí a hledala pravdu. Trochu jako Jane v legendárním psychothrilleru Jane utíká od Joy Fielding.
Jistě, souvislost s výše zmiňovanými tituly tu je. Hrdinka má hodně věcí v mlze, jak čím dál víc pije (jako Dívka ve vlaku). A viděla něco, co jí nikdo nevěří, stejně jako Žena v kajutě. Ale boj s panickými záchvaty, sotva se jen otevřou vchodové dveře a vpustí dovnitř vzduch… Anebo prostředí Annina domu, které jí na jednu stranu poskytuje útočiště, na druhou ji ale vidí sousedi stejně jasně, jako ona vidí je. Najdeme tu spoustu věcí, které román dělají jedinečným. V neposlední řadě samozřejmě záhada příčiny Annina stavu, což je zvrat nečekaný a právě ve chvíli, kdy mé sympatie k ní začaly uvadat. Připadala jsem si díky tomu jako na houpačce, což byl pochopitelně autorův záměr, zmást čtenáře a držet ho napnutého a ostražitého. To se mu povedlo na výbornou. Navíc moc verzí toho, co se doopravdy mohlo stát v domě naproti, se vymyslet nedalo, ale na tu pravou variantu jste stejně nepřišli…
Román je skvělým psychothrillerem a zároveň velkým odkazem na Hitchcockovy filmy, které si Anna ráda pouští a které jí i pomalu chápavým čtenářům nenápadně napovídají. Kdo je má zkouknuté, ten si knihu užije tím spíš. A kdo má ve filmografii mezery, Žena v okně ho snad ponoukne k jejich vyplnění…
Originál: The Woman in the Window, 2018
Překlad: Jiří Kobělka
Vydal: Motto, 2017
346 stran
