Jak už název napovídá, půjde o severskou detektivku, a i když ty nejsou zrovna mé oblíbené, po dočtení téhle knihy mi došlo, že jsem si jí užívala, že byla zajímavá a mnohem stravitelnější než třeba knihy od Turstenové (tedy co se mého vkusu týče.)
I když mají obě ženské hrdinky a civilní severský styl psaní, Lehtolainen asi přeci jen píše o stupíneček lidštěji, jinak si to neumím vysvětlit.
Hlavní hrdinkou a vypravěčkou zároveň je tu finská policejní inspektorka Marie Kalliová, kterou začne zajímat podivné zmizení zakladatelky feministického centra. Do toho řeší uprchlého zločince a své nečekané těhotenství.
Po počátečních pochybnostech jsem si na úsporný finský styl jednání i psaní zvykla, i když mi ze začátku připadalo, že na sebe místo normální komunikace lidé jen úsečně štěkají. Také mi přišlo, že možný motiv je v úvodu nastíněn moc okatě, a jestli autorka má čtenáře za tak nedovtipné.
(Kupodivu jsem nebyla s tím motivem zas až tak daleko..) Zápletka si hodně pohrává s klasickou britskou detektivkou – je tu uzavřený okruh podezřelých, z nichž každý mlží a lže a uhýbá, dojde k dalšímu útoku a na závěr se všichni sejdou ke konečnému rozlousknutí.
Až na to, že tohle je Finsko se svou zimou, uzavřenými obyvateli a spoustou sněhu…
Originál: Luminainen
Překlad: Markéta Hejkalová
Vydal: Hejkal, 2008
