Loupežné přepadení váženého obchodníka plus chladnokrevně naplánovaný útěk vězně při převozu. Nový den v Lombardii nezačal nijak poklidně…
Milánský detektiv Michele Ferraro se protlouká svým městem od maléru k maléru a je rád za tak normální případ, jakým je vražda při přepadení. To jeho bývalá přítelkyně komisařka Elena Rinaldiová neví, kam dřív skočit – díky masakru, který zůstal ve vězeňském voze, případ chlapa na útěku sledují všichni – a všichni nadřízení chtějí výsledky…
Kdo by si pomyslel, že když jde o Itálii, půjde tu o téměř až lyrický příběh, jaké píše Donna Leon, ten by byl asi dost zděšen. Vyděsila by ho už první kapitola, která se s ničím moc nemaže a tělesnými tekutinami nešetří. Tohle vůbec není vyprávění pro fajnovky. Všichni mají všeho plné zuby a hezky po italsku se hádají, nikdo nejde daleko pro urážky a vulgarismy, ať mluví s kolegou, nebo nadřízeným. Drsný svět si žádá drsné hochy. Až na to, že detektiv Ferraro moc drsně nepůsobí. Spadá spíš do té tolik oblíbené kategorie věčný smolař a looser. Rozvedený, jedno dítě, ambice nulové, jen touha přežít další den. Dinosaurus převálcovaný moderní dobou. Nejsou ale právě takoví nejlepšími poldy na světě? Ferrarův flegmatismus ostře kontrastuje s dalším typem nejlepšího poldy na světě, životem otřískaným cynikem, kterýžto typ představuje právě vysoce profesionální komisařka Rinaldiová. Je nad slunce jasnější, že nakonec půjdou po stopě zabijáka na útěku spolu…
Biondillo má zvláštní styl psaní. Chvíli vypráví k věci, aby se pak jakoby zasnil a zaplnil stránku poetickými úvahami. Chvíli je jeho styl drsný jak šmirglpapír, aby na další stránce rozesmál čtenáře nějakým svým sarkastickým bonmotem. Jiní autoři, píšící o Itálii (a přeloženi do češtiny) jsou v zemi jen jako hosté, ať už Leonová, David Hewson nebo Michael Dibdin, a mají ji kapku idealizovanou. Jsou stále jako okouzlení turisté. Zato Biondillo coby rodilý Miláňan nemá žádné iluze o své vlasti a nechává svůj obrovský cynismus až fatalismus vyznít i na stránkách svých knih. Zároveň z nich ale také čiší láska – k tomu šílenému zmatku, jakým je Milán, jakým je Itálie. Nemůžeme to pochopit, můžeme se tím jen nechat unášet.
První polovinu knihy jsem si opravdu užívala tu línou italskou atmosféru, plnou chaosu a nostalgie. Druhá půlka už byla jiná. To byl závod s časem. Vyšetřovací tým Rinaldiové zuřivě pátrá po mohutném černochovi Hailem, a ten stejně obratně vždycky zmizí. Kam utíká, jaký má cíl? Dostanou ho včas? A je vůbec dobrý nápad mu v jeho misi bránit? Druhá polovina byla o dost temnější a africká. Šla po kořenech toho, proč je teď Haile v Itálii a jak ho dohání minulost. Nic veselého. Naštěstí sem tam autor přeci jen mrsknul nějaké své originální sentence, abychom nezapomněli, že to s námi myslí dobře.
„Poslyš, panáku. Vezmi si ty svoje eskamotérský kuželky a strč si je do prdele!“ De Matteis, nutno přiznat, vládl jazykem plným bohatství a barvitosti, jež dávaly posluchačům zakoušet nepředstavitelné estetické hloubky…
Výtečný thriller ze současné Itálie, psaný s citem i pohrdáním, pobaví i strhne. Román si tak užije jak ten, kdo má Itálii rád, tak i ten, co ji moc nemusí…
Originál: I materiali del killer, 2011
Překlad: Veronika Matiášková
Vydal: Panteon, 2015
343 stran
