Dobrá detektivka se pozná tak, že nenudí a dokáže upoutat i po letech. Konkrétně tahle kniha byla napsaná v roce 1978, což sice není tak dávno, ale z hlediska politiky už je to pravěk. Čtenář se tak sice může obávat, že hrdinové budou hlásat nějaká překonaná hesla, ale v tomto případě se obává zbytečně.
Ostrowská se plně soustředí na příběh a postavy, a okolní svět ustupuje do pozadí. Navíc její postavy jsou tak realistické, až z toho mrazí, a příběh by vás mohl přinejmenším strhnout. Na jedné straně tu máme nelítostného a egoistického manipulátora Karla Borowského, který přivedl svou první ženu do blázince, na straně druhé prokurátora Ondřeje Doleckého, kterému se nechce věřit, že by ubitá a apatická Anna dokázala chladnokrevně zabít Karlovu druhou ženu. Pravda se skrývá ve zdech honosné vily obrostlé rudými růžemi, které měly Borowskému připomínat vítězství, ale teď mu víc připomínají tajemství, které nikdo neměl znát, ale kdosi ho objevil – někdo, kdo mu posílá jeho vlastní květy se vzkazem: Vzpomeň si na růži…
Překlad: Jiří Kolečko
Nakladatel: Naše vojsko, 1981
