Soukromý detektiv z maloměsta je na stopě hned několika případů. Kam zmizela dcera klienta? Je manželka místního obchodníka nevěrná? Byla smrt bývalého kolegy opravdu autonehoda? A vyznáme se ve všech těch zápletkách?
Stárnoucí soukromý detektiv Robert Abraham sice žije na malém městě, ale o práci nemá nouzi. Praxi provozuje se svým synem, bývalým automobilovým závodníkem. Sledují jednak manželku místního obchodníka, který svou ženu podezírá z nevěry, kromě toho hledají dceru dalšího klienta, která zmizela a nechala doma rodičům malou dcerku (jejíhož otce mají detektivové také vypátrat). Ke všemu se na ně ještě obrátí manželka Robertova bývalého kolegy od policie a později též soukromého detektiva, zdali by se nepodíval na podezřelé okolnosti jeho tragického skonu při autonehodě.
Robert Abraham se synem záhy zjišťují, že spolu některé případy mohou souviset. Zmizelá dcera mohla mít něco s jedním z podnikatelů, za kterým se rozjel i Robertův bývalý kolega. V autě s ním ale zemřela ještě neznámá mladá žena – jde o zmizelou dceru, nebo je to někdo jiný? Zemřeli dva lidé v autě opravdu v důsledku nehody, nebo objevili něco, co neměli?
Z úvodního odstavce je jasné, že autor rozjel hned několik zápletek, a tak se nabízí otázka, zdali s nimi bude žonglovat jako s těmi pověstnými talíři a postupně se mu jich většina rozbije, nebo zdali vše ukočíruje s jistotu zkušeného kočího. Řekl bych, že tak napůl. Jednotlivé případy spolu skutečně souvisí, což může působit na první pohled poněkud jako přitažené za vlasy, na druhé straně se příběh odehrává na malém (anonymním) městě, tak proč nepřimhouřit (obě) oči… Zápletky jsou celkem přijatelně zpracovány, byť některé působí spíš komicky (sledování potencionálně nevěrné paničky), přičemž se nabízí úvaha, jestli by nebylo lepší zpracování formou povídek „ze života soukromého detektiva“. Do všeho se ještě zamíchá nedávná smrt řidiče kamionu, pátrání po další nezvěstné, přibývá i mrtvol…
František Uher (narozen 1936) působí na literární scéně již více jak čtyřicet let. Za tu dobu napsal řadu románů i povídek, jeho tvorba se dočkala mnoha ocenění. Havlíčkobrodský rodák psal kromě žánru krimi také verše a epigramy. Vydal kolem šedesáti knih.
Když jsem vloni recenzoval jeho román Ofélie bez leknínů slávy, který se stejně jako tato kniha ucházela o Cenu Jiřího Marka, posteskl jsem si, že je napsán nepříliš čtivým stylem, za což nejspíš mohou četné aforismy a bonmoty, které jednotlivé postavy ve svých mluvách používají. Musím říci, že tentokrát je to o dost lepší (i když tam pořád nějaké najdeme), přesto kniha působí jako by byla napsána někdy v první polovině devadesátých let. Viditelné je to patrně v částech, kdy některé postavy kritizují nešvary, které podle mě většina lidí kritizovala nebo jimi dokonce byla překvapena tehdy, ale dnes už by se nad tím nejspíš nikdo nepozastavil (byť netvrdím, že je to dobře). Postava dvojice soukromých detektivů otce-syn je sice jistým ozvláštněním, ale je to musíme ponechat stranou otázku, zdali by automobilový závodník mohl dělat (a dělal) soukromého detektiva.
Příběh je vyprávěn – jak to příběhů o soukromých detektivech bývá – v první osobě a nepostrádá nezbytnou špetku melancholie. U předcházejícího titulu jsem uvedl, že má poměrně nezajímavou zápletku, a tak mi bylo nakonec jedno, kdo je zabíjel. Tady je zápletka (vlastně zápletky) o něco zajímavější a v závěru se dá dokonce mluvit o jakémsi překvapivém odhalení. Je ale otázkou, jestli všechno nakonec nezabije rozvětvenost do několika linií.
Text: František Uher (2017)
Vydáno: Vydavatelství Víkend s.r.o. (2017)
239 stran
