Rozlučky se svobodou jsou zvláštní věc. Svědkyně pozve nevěstiny nejlepší kamarádky z různých dob a škol, které se navzájem většinou neznají, a najednou spolu musí trávit čas a „bavit se“. Obvykle nemají nic společného, tedy až na nevěstu. V Británii navíc k tradici zřejmě patří vyjet na ten víkend někam daleko do cizího prostředí, a tam hrát společenské hry.
Přesně taková je i rozlučka, na kterou byla pozvaná Nora Shawová, hlavní hrdinka. Nora je spisovatelka a samotářka, do minulosti se moc ohlížet nechce. Něco se kdysi stalo, a tak ji pozvání od dávné kamarádky ze školy dost překvapilo. Proč ji Clare pozvala? Jak vydrží s těma dalšíma lidma? Nebýt společné kamarádky Niny, určitě by odmítla přijet. Teď s Ninou zůstaly na víkend uprostřed northumberlandských lesů v extravagantním proskleném domě, ze kterého jsou vidět akorát jen stromy a les. Šest téměř cizích lidí v klaustrofobním prostředí, spousta alkoholu a nezhojených starých ran, to nevěstí nic dobrého…
Člověk by řekl, co strašného se „ v minulosti“ asi tak mohlo stát, když teď účastníkům rozlučky stále není ani třicet? Dost je tu znát, že se autorka tak úplně neodpoutala od románů pro mládež (které psala jako Ruth Warburton). Všechno se tu odvíjí od toho, jaký kdo byl na škole. Kdo byl třídní hvězda a kdo se jen koupal v její záři. Kdo byl čí kamarád a kdo koho jen využíval. Je ale jasné, že tyhle zapeklité vztahy má autorka v malíku a že z tajemných událostí před deseti lety vzejde cosi hodně nepěkného v přítomnosti. Jsou tu totiž prostřihy do nemocnice, kde si zakrvácená Nora nemůže vzpomenout, čí ta krev je a proč má před dveřmi policii…
Budování tísnivé atmosféry jde Ruth zřejmě také samo. Strašidelný skleněný dům vyvolává neklid úplně ve všech, k tomu napětí mezi skoro neznámými lidmi, a v druhé půlce ještě totální zmatek, jaký má Nora v hlavě, když si není jistá, co se vlastně stalo a jestli to nebyla právě ona sama, kdo zmáčkl spoušť…
Třebaže na to „kdo a proč“ možná přijdete dřív než hlavní hrdinka, požitek z četby tohohle románu vám to rozhodně nezkazí. Minimálně budete zatraceně rádi, že máte samé psychicky stabilní kamarády a jediná rozlučka, na které jste kdy byli (resp. jsem já kdy byla), se bez větších průšvihů odehrála uprostřed civilizace v moravském sklípku. Je uklidňující vědět, že ačkoli ta trapnost byla zlá, existují rozlučky ještě daleko horší…
Originál: In a Dark, Dark Wood, 2015
Překlad: Vlasta Hesounová
Vydala: Leda, 2016
350 stran
