Výborný detektivní román, kde hlavní roli hrají staré pohádky — ty původní, nepřikrášlené a brutální, které rozhodně nejsou vhodné pro malé děti…
Osamělá pláž je místem nálezu mrtvého těla mladé dívky, vraždy, kterou dostal na stůl vrchní komisař hamburského oddělení vražd Jan Fabel. Smutný nález roztáčí neúprosná kola policejní mašinérie, procedur a rituálů, které k vyšetřování neodmyslitelně patří. Včetně bolestného navštívení předpokládaných pozůstalých, identifikace těla, pitvy. Fabel a jeho tým prací naprosto pohlcených detektivů tak dostává darem pěkných pár bezesných nocí, kdy je budou strašit modré oči mrtvé dívky. Ale sotva se v případu stačí trochu zorientovat, mají vraždu novou, se stejnými prvky, vzkazy, se stejným pachatelem. Noční můra každého detektiva se stává skutečností — v Hamburku mají sériového vraha. A ne ledajakého. Tenhle má rád pohádky…
Melancholický styl vyprávění se pozvolna vine, a přitom toho tolik odhaluje — veškeré detaily prostředí, ve kterém policisté pátrají, charaktery lidí, které potkávají nebo vyslýchají, všechno je to tak autentické a živé. Dokonale si můžeme představit čiré zoufalství rodičů pohřešovaného dítěte, a v jakém kontrastu pak působí naprostá lhostejnost manželky zavražděného, který ji léta podváděl.
Autentický je autor vlastně i u popisu vyšetřování. Nic ve skutečnosti neběží tak rychle jako v televizních seriálech, policisté tu v případu postupují jen zvolna a v zaběhlé rutině návštěv pozůstalých a podezřelých se nic akčního obvykle nepřihodí. A když už, detektivové to odnesou ošklivými zraněními a pak následuje zas jen tápání a prověřování. Podezřelých tu totiž pár je, ale co motiv? Jak sám název napovídá, vraždy jsou spojeny tématem pohádek bratří Grimmů, je tedy možné, že je to dost brutální cesta, jak propagovat novou knihu parafrázující život Jakoba Grimma? Autor románu je na to podivný až dost. Nebo je to někdo úplně jiný, kdo policii stále uniká z hledáčku?
Hlavní hrdina komisař Fabel je v něčem typický a v něčem netypický. Typické pro policistu je nepovedené manželství, kdy práce dostala přednost před rodinou. Netypická ale je Fabelova akademická minulost a vztah k Anglii. Jeho matka pochází ze Skotska a Fabel si občas mluví pro sebe anglicky, na což jsou už členové jeho hamburského týmu celkem zvyklí. Komisař také dřív studoval historii a v těžkých časech se sám sebe ptá, proč proboha neučí někde dějepis, co ho to jen napadlo dát se k policii. Zkrátka Fabel je takový zahloubaný intelektuál, jehož soukromí v knize dostane také svůj prostor.
Zasazení děje je celkem zvláštní. Autor je čistokrevný Skot, a přesto si vybral jako místo svých románů Hamburk. Nutno říci, že si ohledně lokace dává velmi záležet a svým poetickým stylem dokáže věrně vylíčit podmanivou atmosféru vilových čtvrtí i oblastí, kam není radno jít po setmění. Germánská korektnost je zas znát z oslovování, které bylo pro větší důraz necháno v němčině, takže Fabel je z úcty k autoritě oslovován Herr Erster Kriminalhauptkommissar.
Německé prostředí je českému čtenáři dosti blízké, žádná exotika. Hamburk s námi vlastně spojuje řeka, a je to opravdu zvláštní pocit číst o tom, jak Wasserschutzpolizei vytahuje z Labe znetvořené mrtvoly…
Originál: Brother Grimm, 2006
Překlad: Markéta Cukrová
Vydal: Daranus, 2011
www.daranus.eu
364 stran
