Jakou mají souvislost zrůdné experimenty z druhé světové války s vyvražděním představitelů podivné sekty žijící nedaleko Osla? Na to musí přijít hrdina nově avizované knižní trilogie, Fredrik Beier, se svou půvabnou pakistánskou kolegyní. Jenže budou muset být rychlejší než tajemný zabiják likvidující všechny přeživší.
Významná norská politička se obrátí na policii v souvislosti s pohřešováním své dcery. Ta se před časem i se svým malým synkem a s manželem uchýlila do sekty, která si říká Boží světlo. Nyní z ní však zmizela a nikdo o ní nic neví. Pátráním je pověřen nadporučík Fredrik Beier.
Mezitím dojde v sídle Božího světla, usedlosti na předměstí Osla, k masakru. Někdo tam chladnokrevně postřílel několik lidí, ostatní členové sekty zmizeli. Jsou také po smrti? Nebo se někde skrývají? A je mezi nimi i dcera známé političky? Všechno se ještě zkomplikuje, když policie pod stodolou objeví tajnou laboratoř…
Mezitím sledujeme postup chladnokrevného, v obličeji znetvořeného zabijáka, který jde neúnavně za svým cílem a daří se mu být vždy o několik kroků před policií. Jak se zdá, objektem jeho „zájmu“ je někdo z Božího světla, kterému se podařilo uprchnout. Celá událost však má možná kořeny až ve druhé světové válce, kdy se skupinka vědců, říkající si „Vídeňské bratrstvo“ zabývala takzvanou „rasovou hygienou“.
Spisovatel Ingar Johnsrud (narozen 1974) pracoval patnáct let jako novinář pro největší norskou mediální skupinu VG (Verdens Gang). Vídeňské bratrstvo je jeho knižní prvotinou a prvním dílem ohlášené trilogie. Román vyšel už ve dvaceti zemích. Autor dnes žije se svou ženou a třemi dětmi v Oslu, psaní se věnuje naplno a žurnalistice už jen okrajově, na volné noze. Na svých oficiálních stránkách si pochvaluje český přebal knihy (její anglický název je Those Who Follow – Ti, kteří následují), na který se prý velice těšil. Když ho před Vánocemi uviděl, byl to pro něj skvělý dárek. Barvy v ilustraci na obalu prý přesně vytvářejí atmosféru toho, co bude následovat na stránkách románu.
O autorovi se mluví jako o vycházející hvězdě skandinávské krimi scény, a není to podle mého názoru vůbec přehnané tvrzení. Román se sice až na pár retrospektivních kapitol umístěných do Vídně nebo Londýna odehrává skoro celý v Norsku, ale svým pojetím daleko překračuje hranice autorovy rodné země a řadí se k thrillerům evropského nebo celosvětového formátu. Norský novinář jde trochu jinou cestou než jeho domácí kolegové, kteří se ve svých románech obvykle zabývají poměry v rodinách, případně přistěhovaleckými gangy a jejich mafiemi. Jeho zápletka je založená na dramatických a patřičně ponurých a zrůdných událostech ze druhé světové války, které se nějak (samozřejmě, že na začátku nevíme jak) promítají do současnosti. Právě tento styl je blízký Johnsrudovým kolegům jako jsou třeba Steve Berry, James Rollins, Raymond Khoury nebo třeba Daniel Silva. Právě proto lze mluvit o přesahu hranic severské krimi.
Johnsrudovi celý román – jak už je dnes běžné, nikterak krátký – šlape jako dobře namazaný stroj. Nedá se říci, že by to byla zběsilá a nepřetržitá akce, ale přesto tu není jediná nudná scéna. Kapitoly, odehrávající se ve druhé světové válce, krásně vklouzávají do děje ze současnosti. Dobře na něj navazují a přechod zpět do současné nitky vyprávění je taktéž naprosto plynulý. Pasáže z minulosti odhalí pokaždé jen něco, stejně tak jako kriminalisté vedeni Beierem odhalují postupně jednotlivé střípky celé události. Autor tak čtenáři nechává prostor pro vlastní fantazii a neustále ho udržuje v napětí, co bude dál.
Všechny hlavní postavy jsou napsané dobře, nicméně z knihy je přesto patrné, že o ně autorovi až tak nešlo. Nedočkáme se velkých hlubinných psychologických sond do jejich životů, ale víme o nich tolik, abychom se rozhodli, zdali nám budou sympatičtí či nikoliv a aby působili dojmem z masa a kostí a nikoliv lehce načrtnutým nákresem. Fredrik Beier, kterého nám autor odhalí přece jen o něco více, není žádný nepřemožitelný hrdina, ale snaží se dělat svoji práci co nejlépe. Starší a zkušený bard jen nerad vidí, když mu velí mladší a méně zkušený nadřízený, kterému jde mimo jiné i o publicitu, často na úkor vyšetřování. Tohle všechno už tu sice bylo, ale v kriminálkách to pořád funguje. Další výraznější postavou už je jen Kafa, Beierovi nově přidělená kolegyně, původem z Pakistánu. Její přiřazení do Fredrikova týmu je právě důsledkem možného teroristického motivu celého masakru.
Špionážní thriller, detektivka, krimi příběh, historie, trocha tajemna. To vše tu najdeme. Každý ze zmíněných žánrů tu má své místo, ale žádný nevybočuje, všechny jsou sladěné, podobně jako špičkový orchestr. Ani na okamžik nemáme dojem, že je něco smíchané za každou cenu nebo nějak násilně na sebe našroubované. A i když jsou tu hromady mrtvol a občas dojde i na velice krvavé detaily, přesto cítíme, že autor prostě jen bez emocí, bez příkras, a bez snahy o senzaci, popisuje to, co dotyčná postava zrovna vidí. Ostatně každý si jistě dovede představit, že vidět oběť roztrhanou výbuchem není nic příjemného a že když kulka někomu ustřelí polovinu hlavy, nějaká ta krev a mozek kolem jistě bude.
Vzhledem ke zmíněnému faktu, že jde o první díl trilogie, není všechno zcela vysvětleno, ale obava z neuzavřeného příběhu je zbytečná. Je spíš jen otázkou, zdali se tyto neuzavřené motivy stanou odrazovým můstkem dalšího dílu, nebo zdali budou mít nové romány také novou zápletku a motivy z prvního dílu se jimi ponesou jen jako vedlejší, možná už hodně vzdálená nit. Ať tak či onak, já se na další knihy tohoto zajímavého autora velice těším!
Originální titul: Wienerbrorskapet (2015)
Vydáno: Aschehoug, Oslo (2015)
Vydání v České republice: Host – vydavatelství, s. r. o. (2016)
Přeložila: Eva Dohnálková (2016)
448 stran
