Měly to být prázdniny na Šumavě. Místo toho zažila nepopsatelné peklo na zemi. Horor motivovaný skutečnými událostmi.
Středoškolský učitel Martin Drást má výpadky paměti a noční můry, ve kterých vidí tajemné přízraky a děsivé výjevy. Osaměle žijící čtyřicátník trpící občasnými nevypočitatelnými změnami nálad se snaží vše překonat pomocí alkoholu. Brzy si ale uvědomuje, že výpadky jsou stále delší. Navíc zjišťuje, že si nepamatuje věci, které by si leckdo ani pamatovat nechtěl. V jeho vidinách ho cosi stále táhne do sklepa činžáku, ve kterém bydlí. Tuší, že se tam skrývá něco zlého, něco, co je možná spojené se zmizením jeho přítelkyně. Když jednoho dne napadne svého studenta, a je ze školy vyhozen, rozhodne se přijít všemu na kloub a vydá se tam, odkud to podle něj všechno pramení. Na Šumavu…
Mezitím se v příběhu vydáváme do sedmdesátých let minulého století, kdy se téměř jedenáctiletá Mája vydává poprvé sama na prázdniny. Rodiče musí doma ještě cosi zařídit, a tak mladou dívku posílají napřed samotnou na Šumavu. Tam se o ní do jejich příjezdu má postarat jakýsi tatínkův známý, pan Šváp. Dívce se moc nechce, raději by jela k dědovi a babičce do Benešova. Navíc se jí podivínský hostitel nelíbí, stejně jako trochu děsivá a tajemná příroda kolem samoty, kde se Švápem bydlí. To však ještě netuší, že strach z tmavých lesů bude to nejmenší zlo, které ji tu čeká. Brzy prožije tak strašné věci, které si nikdo ani v nejdivočejší fantazii neumí představit…
Autor knihy Pavel Renčín (1977) je znám především v žánru fantasy. Napsal více než dvacet povídek a jeho jméno se objevuje v mnoha antologiích fantastického žánru. Za svou tvorbu získal téměř desítku cen. Je spojován především s tzv. městskou fantasy, proslavil se trilogií Městské války. Na jeho webových stránkách vznikl on-line román Labyrint, do něhož mohli čtenáři zasahovat svými návrhy. Kromě toho se věnuje besedám a přednáškám na školách a „conech“ (setkání fanoušků daného žánru), pracuje také v marketingu několika rádií.
Děj jeho nového románu vychází ze skutečného případu převaděče Huberta Pilčíka, který počátkem padesátých letech na Šumavě namísto převedení za hranice zabil jistého Emanuela Balleye a jeho dceru Renatu. Její dvanáctiletou neteř poté dva měsíce věznil a zneužíval. Nejspíš znáte případ dívky připoutané k dřevěné desce se speciální zvukotěsnou dřevěnou bednou, ve které měla uvězněnou hlavu, aby její křik nebyl slyšet.… Pilčíkovi dokázali nakonec pět vražd. Po zadržení se v cele oběsil, ale dodnes se soudí, že měl na svědomí více obětí, které v hlubokých šumavských lesích zabil a jejich věci si ponechal. Nikdy to však nebylo dokázáno. Údajně byl také napojen na Státní bezpečnost, ale v roce 1989 byla jeho složka za záhadných okolností skartována.
Motiv sériového vraha-převaděče byl zpracován už vícekrát. Mezi ty nejznámější patří epizoda Bestie ze seriálu Třicet případů majora Zemana nebo pět let starý televizní film Kráska a netvor 1950. Ona pověstná bedna však nebyla použita ani v jednom ze zpracování a obávám se, že kdyby někdy došlo na zfilmování Vězněné, nebyl by použit ani tentokrát. Nedovedu se představit dětskou herečku, která by tohle dokázala zahrát.
Autor ale s Pilčíkovým případem nakládá volně, nejde o žádný dokument. Hlavní motivy ze skutečnosti zachovává a jiné přidává. Prostřednictvím vyprávění postavy Švápa vytahuje i některé další příběhy, které o Šumavě kolují. Například ten o „tanci vojáků s mrtvolami“ (údajně 1952), který se už řadí spíše mezi pověsti a jehož datování se zdroj od zdroje liší, stejně jako popis událostí, které poté následovaly.
Renčínův ponurý, děsivý a depresivní příběh není nic pro citlivé nátury. Krev, mrtvoly, děs z neznámého, stránky za stránkou popisující nelidské mučení a bezbřehou brutalitu. Pokud jste však vůči tomu imunní a do čtení se pustíte, zjistíte, že autor píše velmi čtivě, srozumitelným, jednoduchým a přehledným stylem. Nezamotává se například do barvitého líčení Martinových nočních můr zbytečnými expresivními výrazy, dokáže trefně vystihnout Šumavu sedmdesátých let, její nepopiratelné tajemné kouzlo, ale i bestialitu a bezvýchodnou hrůzu. Své hrdince, ale i čtenáři, pak zhruba ve dvou třetinách připraví ošklivý šok v podobě jistého zvratu. Ten však nemusí být pro znalé skutečných okolností případu až tak překvapivý nebo nereálný…
Své vyprávění dělí Pavel Renčín do dvou rovin. Ta současná je vyprávěna v první osobě a prožíváme v ní především Martinovy děsivé vize. Rovina ze sedmdesátých let je vyprávěna sice ve třetí osobě, ale pouze z pohledu Máji. Začíná jako trochu strašidelné prázdninové dobrodružství, v pozadí však tuší zlo i ten, kdo neví nic o reálné předloze knihy a nečetl anotace. Po pár příhodách autor definitivně opouští dětské trampoty a plynule přechází v nefalšovaný horor. Chladně přitom odměřuje brutální scény, ze kterých – uvědomíme-li si, že se to tak nějak mohlo stát – dost mrazí. Velmi působivě nám předkládá pocity Máji a dokazuje, že se umí velmi věrohodně vžít do duše týrané dívky. I když samozřejmě nikdo z nás neví, zdali to tak mohlo být, z většiny stránek opravdu dýchá hrůza, který si nikdo z nás nedovede v reálu představit.
Možná jste už dost otrlí čtením knih na podobné téma (Vraní dívka, Žena v kleci). Není pro vás problém se zavřením knihy nebo dočtením poslední stránky se od násilí oprostit a pustit ho z hlavy. Možná to ale tentokrát nebude tak snadné. Jako to nebylo snadné ani pro mě. Musel jsem o knize i při přerušení četby mnohdy ještě chvíli přemýšlet. Možná to bylo tím, že se vše neodehrává na chladném severu, ale tady u nás a že se vše neodehrálo tak zcela v autorově fantazii, ale částečně i v reálu. Nicméně přesto všechno se od knihy odbíhá těžko. Fascinuje vás a nutí ji rychle dočíst nebo se alespoň ke čtení co nejdříve vrátit.
Konec je pak poněkud zvláštní a nemusí vyhovovat každému. Jestli byla až dosud Vězněná něco mezi thrillerem a hororem, na konci už zůstává spíše hororem, do kterého prostupuje autorův oblíbený žánr fantasy.
Dnes je mnoha nakladatelstvími oblíbené srovnávání hororů se Stephenem Kingem. „Kniha ve stylu S. Kinga“, „Kniha, která vyděsila samotného Kinga“. Mě osobně spíše děsí tohle neustálé srovnávání. Nicméně důležité je, jestli Vězněná vyděsí vás. Chcete se přesvědčit? Máte dost odvahy pohlédnout do tváře samotnému zlu? Nebo jste například noční hlídač ve službě? Začtěte se do této knihy. Zaručeně neusnete…
Text: Pavel Renčín (2015)
Vydáno: Argo (2015)
236 stran
