Komisař Adamsberg je machr na divné případy. Na takové, které vlastně ani případy nejsou, alespoň zpočátku. Díky své pověsti intuitivního podivína se dostane k jasné sebevraždě, která vede k další, obě spojené podivným znamením. Stopy se zamotávají jak klubko chaluh. Mají hledat motiv v rodině? V dávném výletu na Island? Nebo snad mezi členy historického spolku? Na to, že původně neměli bývalá matikářka a majitel hřebčína krom sebevraždy nic společného, nachází vyšetřovatelé až moc možností a společných bodů, nemluvě o podezřelých. Vždyť spolek přátel Robespierra má šest set členů!
Veleúspěšná série detektivek ze země galského kohouta pokračuje desátým dílem. Jsou tu všichni z minulých knih, báječná sestava potrhlých individuí, které si oblíbili čtenáři i daleko za hranicemi Francie. Je tu tradiční sbor Adamsbergovy kriminálky: obryně, blbeček, spáč, odborník přes ryby i pohádky, kocour i bulimička, plus komisařův nalezený syn a ochočený holub. Také se stalo tradicí vyšetřovat v zapadlé oblasti, plné rázovitých figurek, což vesnice druhého zasebevražděného splňuje do puntíku (včetně kance Kvída). Splněná je i podmínka neobvyklých historických souvislostí, které si autorka-historička nedokáže odpustit (a čtenářům by chyběly.) Tady je to spolek přátel Robespierra, který přehrává jeho slavné projevy – mezi nadšenci v parukách a kostýmech by se určitě dal najít někdo, komu revoluční zápal přešel do krve i v reálném světě…
Adamsbergovu sérii provází typický potměšilý humor, těžko se popisuje. Ale když máte hlavního hrdinu podivína, jeho pravou ruku opilce a komisařství plné samorostlých existencí a všichni jsou tak nádherně švihlí, je těžké zůstat vážný. A opět, tak jako vždy s překladem Kateřiny Vinšové, se v každé kapitole najde alespoň jedna věta, která vystihuje lehkou absurditu a naprostou výjimečnost příběhů Fred Vargas. Nejde vybrat nejlepší, moje oblíbená ale je, když pánové detektivové našlapali do kobylinců a museli se při výslechu zout:
„A tak byli všichni v ponožkách, což za takových okolností působilo poněkud nemístně a podrývalo vážnost pořádkových sil.“
Fred Vargas opět namíchala perfektní mix pobavení, záhad, historie a napětí. Složitý případ se přesouvá od Islandu k revolucionářům a zase zpátky, aby čtenáře náležitě zmátl. Vargas nechá svého komisaře dělat všechny ty legrační věci, co dělává, jako drbat kance, převlékat se do kostýmů z 18. století a pít islandské víno, jen aby čtenáře ukolébala. Aby zapomněl, že čte detektivku. Aby ten šok ze střetu s drsnou realitou byl co největší…
V mrazivých časech získalo ve Francii jakési ocenění, já si však nejvíc cením toho, že ačkoli byl případ neuvěřitelně zamotaný, autorka ho dokázala rozmotat a vysvětlit k naprosté spokojenosti zmatených a ohromených čtenářů…
Originál: Temps glaciaires, 2015
Překlad: Kateřina Vinšová
Vydalo: Argo, 2016
378 stran
