Nakladatelství GARAMOND právě vydalo další díl z populární série Frédérica Lenormanda. Zelený čaj s arsenikem je další díl z volně navazující série detektivních příběhů, které čtenáře zavádí do exotického prostředí Číny 7. století v době vlády dynastie Tchang.
Přečtěte si ukázku z knihy.
PROLOG
V nádherném pavilonu u lotosového rybníka se sešlo šest mužů, aby si vychutnali západ slunce u několika šálků nejvzácnějšího čaje. Básník, kterého přizvali, aby společnost pobavil, začal číst text na oslavu toho příjemného večírku.
Každý viděl, že není zrovna v nejlepší formě. Zdál se vystrašený, měl uhýbavý pohled, potil se, přestože na začátek dubna panovala velice příjemná teplota. Kromě toho se zadrhával, což zbavovalo nahromaděné absurdní metafory, v nichž se mísili myši, lvi a draci, veškerého půvabu.
Najednou si přiložil ruku na břicho. Jeho bledá tvář se zkroutila v hrozivém šklebu. Z druhé ruky upustil pergamen,
což by pro hosty mohlo být vysvobozením, kdyby se autor nezhroutil na zem s chropotem, který dovršil zkázu harmonického okamžiku.
Pán nařídil sluhovi, aby doběhl pro lékaře, a mladík běžel, seč mu nohy stačily. I když Mu-šu neznal ani to nejzákladnější z medicíny, byl si jistý, že jde o vraždu.
Ostatně podle jejich rozpačitých tváří si většina hostů asi myslela totéž.
Lékař Pcheng spěšně přiběhl do domu, který byl vzhůru nohama. Nemohl než zkonstatovat smrt, podle něj po smrtelném záchvatu mrtvice. Hosty tato překotná diagnóza vůbec neuklidnila, spíš to byl další signál k poplachu.
Proč ten učenec, soudní ověřovatel podezřelých úmrtí, tolik spěchal, aby u této smrti shledal přirozenou příčinu? Dali si pozor, aby se svých misek už nedotkli, a odešli, jakmile bylo tělo odstraněno.
Mu-šu ho pomohl odnést do pánovy soukromé kaple, kde nebožtík čekal, až přijde jeho rodina. Básník spočíval
před dobrotivým úsměvem boha čaje Čching Ling-c´, jehož socha byla vybavena pozlacenou čajovou konvicí
a miskou. Přívětivý výraz sochy, usmívající se jako jeden z blažených, a čajové náčiní v ruce, to vše jako by vyzývalo
zděšené služebnictvo, aby si vypilo dobrý šálek a na všechno zapomnělo.
Mladý sluha zapálil obětní kadidlo a z celého srdce se modlil, aby jim božstvo poslalo pomoc, lhostejno jakou,
bohyni, dobrého ducha, nebo i mandarína.
I
V kariéře soudce Ti nastane v hodině opice nečekaný obrat; mandarín zjistí, že jeho povýšení spočívá na dně šálku čaje.
Hodina opice (mezi 15. a 17. hodinou) už hodně pokročila, když mohl Ti zanechat záležitostí okresu, jimiž se zabýval od svítání, a uchýlit se do své soukromé pracovny. Pro člověka, jehož veřejný život podléhal velmi přísnému protokolu, nebylo větší rozkoše, než se převléci z ofi ciálního úboru do měkkého a pohodlného oděvu, v němž se konečně stal zase sám sebou. Nechal si přinést práškový čaj ovoněný slivoňovými pupeny a chystal se naplno si vychutnat klid své knihovny, kde se dobře studovalo i odpočívalo.
V posledním vzepětí mysli poočku pohlédl na svitek pergamenu, který se povaloval na nízkém stolku, starou kopii Klasiky mandarínů. Byl u kapitoly s názvem „Deset triků, jak spravovat město a přitom nenechat popravit víc než jednoho muže týdně“. Vedle tohoto penza položil jeho věrný seržant Chung ranní poštu. Ti si znovu přečetl absurdní dopis z místodržitelství jeho provincie.
Podle toho bláznivého textu byl právě jmenován čajovým inspektorem, i když se o nic takového neprosil.
Jestliže jeho jméno stálo v čele sloupce ideogramů, určitě to bylo nedopatřením nebo to byla shoda jmen. Jeho nedostižná povolanost ve věcech kriminálních nešla až tak daleko, aby mu dovolovala posuzovat kvalitu sklizně.
Jeho znalosti v této oblasti se omezovaly na zjištění, zda nápoj, který mu svlažuje patro, je horký, sladký, hořký nebo bez chuti. Odstrčil tu hromadu nesmyslů, kterými se bavil nějaký škrabák, zasluhující si výprask holí, a položil hlavu na polštář v očekávání meditačního usebrání, pokud možno hlubokého.
Někdo zaškrábal na dveře. Ti se ještě nerozhodl, zda zareaguje, nebo bude dělat mrtvého, a už do pootevřených dveří strčil hlavu seržant Chung a hlásil, že si nějaký významný host přeje vidět „otce a matku podprefektury“.
Na navštívence položené na tácku bylo jméno a hodnosti guvernérova tajemníka. Soudci nezbývalo než se znovu obléci.
Starý muž s bílou bradkou rozdělenou do tří pramenů, kterého uvítal na zápraží ja-menu, měl na sobě šat úředníka nejnižšího stupně podšitý světlemodrým gázem a čtverhranný klobouk z černé naškrobené látky.
V hierarchii byl sice níže než Ti, ale jeho bílý vlas budil u dobře vychovaných lidí respekt, a tak mu soudce projevil všechny známky té nejdokonalejší uctivosti.
Chvíli povídali o všem a o ničem a vyměňovali si drobné poklony, tak jak to vyžadovaly dobré mravy. Poté se s ním Ti napil zdvořilostního čaje, který emisar ochutnal s výjimečným zaujetím. Ti by byl přísahal, že nakrčil nos jako zvíře, které právě ucítilo nelibý zápach. Návštěvníkův pohled sklouzl k misce s černým práškem a k druhé, plné pupenů, které mu měly dodat chuti.
„To je to nejlepší, co má Vaše Excelence k pití?“ podivil se. „To je politováníhodné.“
Ti se nadechl páry stoupající z jeho vlastního šálku a nechápal, proč je mu vytýkáno, že se spokojí s obyčejným čajem, který odpovídá jeho platu podprefekta, s běžně užívaným produktem, jenž nijak nezatěžuje státní rozpočet.
„Pověst Vaší Excelence překročila hranice jejího okresu,“ pokračoval vyslanec místodržitelství, poté co odstrčil šálek s výrazem jeřába, kterému se ve chřtánu vzpříčil slimák.
„Já vás už dlouho obdivuji.“
„Lichotí mi, že si osobnost jako vy dala tu práci, aby se se mnou přijela seznámit,“ odpověděl Ti, nikoliv nespokojený,
že se o jeho zásluhách mluví až za okolními horami.
„To já jsem poctěn, že jsem se s vámi mohl setkat ještě před vaší malou cestou,“ naléhal emisar.
Ta věta spadla jako chlup do nudlí.
„Malá cesta?“ opakoval soudce, který měl pro následující dny na programu svěcení oltáře boha obchodu, vystavěného
na náklady sdružení loďařů, a regatu na řece na svou vlastní počest.
Emisar se znovu natáhl po šálku, ale včas se mu vrátila vzpomínka na to, co obsahuje.
„Nepochybně jste si povšiml,“ spustil zase, „že se vrátily vlaštovky, rozkvétají pivoňky a vítr přináší vůni jižních končin. Není žádných pochyb, jaro se kvapem blíží.
Jako každým rokem budou mít obyvatelé krajů, kde rostou nejlepší čajovníky, to potěšení, štěstí a výsadu sklidit ono vzácné zboží pro Jeho Veličenstvo. Říká se tomu čajová daň.“
„Ale tato činnost neprobíhá zde…“ namítl Ti, jemuž nedocházelo, proč by se ho měl ten sezónní obřad týkat.
„Proto se odeberete tam, kde probíhá, do naší proslulé provincie Ťiang-nan tung*. Byl jste jmenován čajovým
komisařem pro sklizeň v Si-fu**. Jmenovací dekret už jste musel dostat.“
Ti odpověděl, že ho dostal, ale myslel si, že jde o omyl nebo o nějaký žert.
„Můj pán se nedopouští omylů ani nežertuje,“ odvětil provinciální tajemník upjatě.
Ti zatleskal, aby přinesli novou várku čaje na zahnání nepříjemného dojmu, který zanechala jeho poznámka.
Starý muž znovu upil z odvaru, oživeného horkou vodou, neocenil jej však o nic víc než předtím.
„Jde o docela malý úkol, vzhledem k vašim schopnostem,“ navázal. „Máte dohlédnout na sběr, zpracování, zabalení a odeslání císařské daně.“
Ti pochyboval, že by mu chtěli svěřit malý úkol. Malé úkoly byly pro dobře zavedené lidi, syny generálů, chráněnce dvořanů, pro ctižádostivce a chytráky. Jeho pověřovali nesnadnými, ba i nesplnitelnými úkoly, v každém případě prostými veškeré slávy. Pokud jde o dohled nad sběrem čaje, nevěděl o něm ani zbla.
* Dnes Če-ťiang, na východním pobřeží Číny
* Toto město, které se dnes jmenuje Chang-čou, leží nedaleko Šanghaje.
Emisar pokračoval ve své řeči, jako by si nevšiml rozpačitého výrazu svého protějšku.
„A také uvidíte krásný palác, který si nechal vystavět guvernér Čchiou. Velice krásný palác pana Čchiou. Povídá se, že je to zázrak, jemuž není rovno. Závidím vám, že budete mít tu možnost.“
Důraz, s jakým mu vychvaloval půvaby služebního bydlení v Ťiang-nan tungu, napovídal, že architektonické fantasmagorie, jimž se tam oddávají, se nějak dotýkají jak správy, tak dohledu nad polními pracemi. Ti si říkal, jestli po něm náhodou nechtějí, aby spíše „dohlédl“ na to stavění.
„Dvůr musí být nadšen, že rozkvět našich provincií umožňuje jejich guvernérům stavět takové skvosty,“ řekl zkusmo.
„To je naprosto přesné,“ přitakal emisar. „Kancléřství je tak spokojeno, že tam chce během několika týdnů vyslat inspektora, aby získal přesnou představu o tom, co bylo vykonáno.“
Říkalo se, že ten palác je tak krásný, že může soupeřit s císařskými sídly, a to by byl vážný prohřešek proti výsadám Syna Nebes. Z důvodů, které Ti nechápal, ta situace jeho bezprostředním nadřízeným nesmírně vadila.
„Spoléháme na vás, že přesvědčíte Čchiou Sin-fua, aby tu nepřístojnost urychleně srovnal se zemí,“ dodal starý muž.
Naznačil mandarínovi, že v případě úspěchu dostane doporučení, aby byl jmenován do okresu dle vlastního výběru. Tak se dělá kariéra: u šálku čaje, nebo v tomto případě přímo na plantážích.
Ti měl starost, kolik ta cesta bude stát. Roční daň ještě nedorazila a on bude muset dbát na své postavení. Emisar mu královsky předal padesát taelů, což stačilo tak akorát na to, aby dojel do Si-fu a nemusel spát pod širým nebem nebo žebrat u cest o rýži.
„O tyhle věci se Vaše Milost nemusí starat,“ ujišťoval ho dárce. „Ťiang-nan tung je bohatý kraj a jeho guvernér je… jak jen to říci… velice štědrý. Můj pán nepochybuje, že vám uhradí všechny potřeby a ještě něco navíc.“
Ti se nejprve zalekl, jestli z něho nechtějí udělat prosebníka, ale nakonec ho nasměrovali ke zneužívání úřední moci.
Doprovodil hosta, který spěchal s návratem, aby mohl podat zprávu zadavateli úkolu. Pak prošel ja-menem k ženským komnatám, kde hodlal oznámit tu nečekanou cestu svým vlastním nadřízeným, to jest svým třem milujícím a pozorným manželkám.
Ani jedna z prvních dvou neprojevila sebemenší zájem ho doprovázet. Paní Lin tvrdila, že má na starosti jiné věci – nedávno zakusila radosti kriminálních výprav po mužově boku a nespěchala si to dobrodružství zopakovat.
Druhá paní čekala dítě, což byla její hlavní činnost od té doby, co se vdala.
Ti se už smířil s tím, že podnikne cestu v nudném osamění, kterému již odvykl, když proti všemu očekávání prohlásila jeho Třetí paní, jež byla zdrženlivé povahy, že s ním ráda do Si-fu pojede. Jako dceru básníka ji docela zajímalo navštívit místo proslulé krásou krajiny, kde bude mít příležitost popovídat si se vzdělanými lidmi, pro něž byl ten rafi novaný kraj cílem opravdových poutí.
„Ne že bych tady nenacházela rozkoše z kultivovaných rozhovorů,“ podotkla rychle před uraženými tvářemi svých družek.
Ti neviděl žádný důvod, proč by jí měl upřít potěšení z „malé změny prostředí“. Druhé dvě manželky si vůbec nemyslely, že půjde o „malou změnu“. Druhá paní pohlížela na paní Cao, jako kdyby si myslela, že ji už nikdy neuvidí. Zato básníkova dcera se tak nadchla myšlenkou
na milenecký výlet, že radostí zatleskala.
„To je roztomilé, v tomhle věku,“ řekla První paní, která na ni shlížela střízlivým pohledem.
Odvedla si ji stranou a dávala jí rady, jak přežít. Ta nešťastnice zřejmě nepochopila, co ve skutečnosti znamenají cesty jejich muže, a bohužel bylo příliš pozdě na to, aby ji naučila umění kung-fu. Chtělo to rychlé seznámení se základními prvky sebeobrany. To První paní poradila manželovi, aby rozšířil jejich řadu o tu hezkou osůbku, dost vzdělanou na účast v literárních debatách, na rozdíl od Druhé paní, která znala jen ukolébavky. Skoro by se dalo říci, že si ji vzala za ženu ona. Cítila k ní jistou povinnost, zejména aby tu mladou neopatrnici varovala, když se vystavuje nebezpečí, o němž nemá nejmenší potuchy.
ANOTACE
Jako každý rok císař v Zakázaném městě netrpělivě očekává osobní dodávku čaje, aby mohl oficiálně přivítat jaro. Soudce Ti si sice také rád dopřeje šálek dobrého čaje, nikdy by ho ale nenapadalo, že bude jmenován čajovým komisařem a vyslán do odlehlých končin, aby na císařskou sklizeň dohlédl. Naštěstí mu na cestě dělá společnost jeho třetí manželka, paní Cao. Jakmile Ti dorazí na místo, pouští se do řešení vražd a domnělých sebevražd, které podezřele souvisejí s lahodným zeleným nápojem. Cenným pomocníkem se mu stane toulavý mnich, který z jediného doušku odhalí vše. Připravte si i vy svůj šálek čaje a ponořte se do napínavé četby.
Nakladatel: Garamond, z francouzštiny přeložila Vlasta Misařová, brožovaná vazba, 240 stran, 260 Kč
