Protože první díl je všude chválen pro svou hrůzyplnost, a tu já zas tak moc nemusím, a protože třetí díl je žhavá novinka a v knihovně zatím není, sáhla jsem po jediné zbývající možnosti, s tichým doufáním, že to s tou hrůzou snad nebudou přehánět, abych mohla v klidu spát. Tudíž za to může asi to podvědomé očekávání strachu, které se moc nenaplnilo. Prostě mě tahle kniha paradoxně zklamala.
Detektiv Paz vyšetřuje vraždu jednoho súdánského potentáta, kterého kdosi vyhodil z balkónu. V pokoji klečela jen nějaká ženská a modlila se. Tak ji sbalili a obvinili, ale pro jistotu si nechali udělat posudek, jestli není cvok. Posuzující psychiatričkou byla jakási Lorna Wiseová, s kterou Paz začne chodit, a té udělala zadržená Emmylou čáru přes rozpočet. Emm je totiž pevně přesvědčená, že občas mluví se svatou Kateřinou, a je prostě silně věřící a děsně chytrá, a ateistická a racionální doktorka jí prostě nestíhá. A navíc Emmylou nechce vypovídat, ale psát deník. Tudíž se střídá Pazovo vyšetřování a úryvky z Emmina šíleného života. Někdy přeskakování mezi dějovými liniemi zvyšuje napětí, tady to tak ale nefunguje. Spíš jsem měla pokaždé vztek na tu bláznivou babu, co sem zase leze, ať pořád nepřerušuje, byla jsem naštvaná, že ten životopis musím přelouskávat, abych byla v obraze, a jen jsem doufala, že třeba finále bude stát za to a vynahradí mi utrpení strávené nad vzpomínkami děvky-ďábla-světice Emmylou. Ale ani ten závěr nebyl nic extra. Žádný šokující zvraty, strhující vyústění, prostě to tak nějak vyšumělo, příběh došel šťastného konce. Tečka.
Možná jsem k téhle knize až moc přísná, nebylo to až tak špatný, ale nebylo to zkrátka ani skvělý…
Originál: Valley of bones
Překlad: Blanka Petáková
Vydalo nakladatelství: Metafora, 2006
