Letos vyšel již 24. detektivní thriller v hlavní roli s detektivem Lucasem Davenportem. Pojďme se však vrátit zhruba o stejný počet let zpět a podívat se, jak si minneapoliský policista povede v New Yorku.
Detektiv Lucas Davenport, Minneapoliská policie. Čtenáři už ho znají. Byl hrdinou předcházejících třech příběhů (Pravidla oběti, Oběť ve stínu, Oči oběti). Jeho duchovní autor, americký spisovatel a novinář John Sandford je velmi plodný a čtenářům dopřál prožívat Lucasova dobrodružství již ve více než dvou desítkách příběhů.
Tentokrát zachytáváme detektiva na nuceném odpočinku. Poté, co znetvořil obličej dopadenému vrahovi Michaelu Bekkerovi (Oči oběti), byl nucen od policie odejít. Tehdy netušil, že se s psychopatickým zabijákem ještě setká. Na začátku nového příběhu se po pečlivé přípravě Bekkerovi podaří během přelíčení uprchnout ze soudní budovy. Dostane se až do New Yorku, kde se schová coby podnájemník jedné staré ženy. Poté, co podvodem získá její peníze, nakoupí si drahé lékařské vybavení a ve sklepě jejího domu začne na svých obětech provádět zrůdné pokusy. Samozřejmě že všechny oběti umírají.
Za Lucasem Davenportem přijíždí Lilian Rothenburgová. S touto sympatickou newyorskou policistkou už jsme se setkali v románu Oběť ve stínu, kde Lucasovi zachránila život, a se kterou také detektiv prožil krátký románek. Lily nyní žádá Lucase, aby s ní odjel do New Yorku a pomohl jí odhalit tajemnou skupinu, mající na svědomí už třináct vražd. Obětí přitom může být více. Skupině se přezdívá Robin Hood, protože až donedávna vraždila těžké zločince. Nyní však má na svědomí i mladého policejního specialistu. Zdá se, že stopy vedou do policejních řad – vrahům musel někdo dávat o jednotlivých obětech zasvěcené informace, o kterých věděla pouze policie. Lucas jako nezávislý pozorovatel by mohl pomoci skupinu odhalit. Oficiálně je však v New Yorku pouze jako konzultant, který už jednou dopadl Bekkera.
Je celkem běžná věc, že se v románech opakují kromě hlavní postavy či postav i některé vedlejší charaktery. Zpravidla jde o kamarády, rodinné příslušníky, partnery nebo kolegy hlavních hrdinů. Někdy se ale stává, že autor vytvoří natolik výrazného „záporáka“, že ho použije i v dalším románu. Není to však snadné. U kriminálního žánru se předpokládá, že bude pachatel na konci příběhu dopaden a uvězněn. Dost často je sprovozen ze světa přímo hlavním hrdinou. Jednou z možností, jak vracet padouchy do dalších knih, je vytvořit obdobu „doktora Moriartyho“. Tedy nepolapitelného padoucha, na kterého je geniální detektiv či policie krátká. Něco podobného využíval kromě A. C. Doyla i Ed McBain v postavě „Hluchého“.
Když Sandford napsal v roce 1991 zmíněný thriller Oči oběti, zvolil si za hlavní zápornou postavu psychopatického doktora Michaela Bekkera. Ten měl na svědomí několik brutálních vražd, po kterých vyřezal svým obětem oči, aby ho nemohly v noci strašit. Na konci příběhu je dopaden Davenportem, který mu ještě stačí v záchvatu vzteku znetvořit obličej.
Nyní je tedy Bekker zpět a Lucas Davenport je mu znovu na stopě. Na rozdíl od předcházejících románů se děj tentokrát neodehrává v Minnesotě, ale skoro celý v New Yorku. Lucas se tu na každém kroku setkává s odlišnostmi od svého působiště. I když pracoval v relativně velkých městech St. Paul a Minneapolis, proti „Velkému jablku“ tu vypadají jako venkovská sídla. Lucas zde kromě Lily, která mezitím začala žít s kolegou od policie, nikoho nezná a o to těžší má pozici. Doma by věděl, kde hledat informace, tady je všechno velice těžké. Město je vykresleno jako velmi nepřátelské, studené, neosobní a prolezlé korupcí. Zapomeňte na dnešní oblíbenou turistickou lokalitu. Tohle jsou kulisy starých dobrých akčních filmů, jak je známe z počátku devadesátých let. Noční džungle, kde není radno v noci vystrčit nos. V rozlehlých a tichých prostorách podzemních garáží, tmavých parkovacích plochách či ještě tmavších uličkách řádí devianti, bezcitní vrahové a další paraziti. Velmi lehce by se Vám tu mohlo něco stát. „Je to špinavá stoka,“ říká Lucas v jedné scéně.
Lily je tedy v posteli někoho jiného a Lucasovi pro pobyt v cizím velkoměstě přihrává autor do postele novou partnerku. Je to Lucasova dočasná kolegyně Barbara, která mu byla k pátrání přidělena. Jenže bývalý policista stále neví, nakolik jí může věřit – právě ona je totiž nejvíce podezřelá z předávání informací a spolupráce se skupinou Robin Hood.
John Sandford střídavě věnuje pozornost oběma dějovým linkám. Sledujeme pátrání po Bekkerovi, který je ale velice rafinovaný. Snadno si na své konto připisuje jednu oběť za druhou. Spisovatel se už tehdy nevyhýbal celkem drsnému popisu zohavování obětí, na jaký jsme zvyklí spíše z románů posledních let. Čím více obětí přibývá, tím více žasneme nad tím, jak to tomu prvotřídnímu psychopatovi vychází. To vše sledujeme v neutuchající akci, kdy musíme obdivovat autorovu nápaditost. Vůbec tak nevadí, že pachatele v tomto případě známe, hon na něj je i tak zajímavý a napínavý. Navíc se v závěru dočkáme slušného překvapení, které nás možná přinutí nalistovat některé předcházející stránky znovu.
Pak je tu ona zápletka se skupinou popravující zločince, kde pachatele naopak neznáme. Autor se během četby snaží vyvolávat v čtenáři otázku, jak by se k podobné skupině stavěl on. V rámci lehce kontroverzního tématu některé postavy totiž říkají, že pachatelé ušetřili New Yorku stovky případů ročně, o penězích daňových poplatníků nemluvě. I když oficiálně samozřejmě odmítají „hru na Boha“, nevědí zcela jistě, jaké zaujmout stanovisko a možná se jim do odhalení pachatelů ani příliš nechce. Ale ani tady nakonec o překvapení nepřijdeme! Byť bude pro leckoho malinko obtížné překvapivý fakt přijmout…
Pokud jsou vám postavy Lucase a Lily sympatické, tak vás možná bude zajímat, že se znovu setkaly zcela nedávno. Došlo k tomu v povídce Rýmování s obětí, která byla součástí zajímavé sbírky nazvané Tváří v tvář. Bylo to navíc opět v New Yorku. A perlička nakonec – díky tomu, že šlo o počin, kdy povídku napíše více autorů a dá dohromady své detektivní hrdiny, se tu Lucas a Lily setkali s Lincolnem Rhymem a Amélií Sachsovou (hrdinové série Sandfordova krajana Jefferyho Deavera).
Je sympatické, že se postava Lucase Davenporta od prvního titulu stále vyvíjí a že jeho příběhy jsou čím dál lepší. Nebývá to tak vždy, často jsme svědky klesající kvality novějších titulů série. V románu Tichá oběť držíme Lucasovi palce ve velkém a (pro něj) neznámém městě. Bude tu mít plno práce s odhalením spiknutí v řadách policie a s dopadením psychopatického zločince. To vše v dobře napsaném, svižném a patřičně syrovém příběhu. To už od Sandforda tak nějak očekáváme a on nás ani tentokrát nezklamal.
Originální titul: Silent Prey (1992)
Vydáno: Grafton Books, Great Britain (1993)
Vydání v České republice: BB/Art s.r.o. (2011 – omnibus)
Přeložila: Barbora Listíková (2002, 2011)
740 stran (Omnibus 3 v 1)
