Jedním z hostů 24. knižního veletrhu, který se odehrál druhý květnový víkend na Výstavišti v pražských Holešovicích byl Daniel Petr. Se čtenáři zde pohovořil o své nové knize Sestra smrt.
Přestože mu vyšly už čtyři knihy, nedal se zatím na dráhu profesionálního spisovatele, ale stále pracuje ve společnosti v oboru stomatologie. Debutoval v roce 2005 knihou s výmluvným názvem Příběh z české mládeže, následovala sci-fi fantasy Díra a příběh o traumatech z dětství Straka na šibenici, nominovaná na Cenu Josefa Škvoreckého a Litera Magnesia. Sestra smrt je autorova první detektivka. Úvodní otázka Martina Stöhra z nakladatelství Host, který s autorem besedoval, tedy logicky zněla „Proč detektivka?“ následovaná „A proč zrovna severská detektivka?“
Daniel Petr se svěřil, že s tímto nápadem přišel jako první Miroslav Balaštík z nakladatelství Host. Právě toto brněnské nakladatelství odstartovalo před časem boom severských detektivek na českém trhu známou trilogií Stiega Larssona, po které následovala řada dalších titulů od mnoha autorů. Daniel Petr však zdůraznil, že tehdy se nápadu pana Balaštíka oba zasmáli, nicméně autor přiznal, že má rád výzvy, a tak se posléze rozhodl zkusit něco nového.
Hlavním hrdinou detektivního románu Sestra smrt je komisař Rákos, který tak trochu charakterově kráčí ve stopách svého norského „kolegy“ Harryho Holea. Fyzickým předobrazem mu prý byl šéf výroby ve firmě, kde autor pracuje. Podle Petra je to svérázný, nicméně hodný člověk, muž, který odloží kraťasy teprve až v těch nejkrutějších mrazech. Nicméně na rozdíl od hlavní postavy nekouří. Zdali se autor nebojí, že se šéf v knize pozná, Daniel Petr se smíchem odpověděl, že měl větší strach ze svého táty, když v jedné z dřívějších knih zvolil jako místo děje dům, ve kterém vyrůstal…
Podle autora v jeho novince občas nějakou autentickou příhodu najdeme, nicméně většina z nich je vymyšlená. V románu se také objevuje skutečná postava zdravotní sestry, která byla před časem obviněna, že své pacienty otrávila draslíkem (Věra Marešová z Rumburku – pozn. red.), ale nakonec byla obžaloby zproštěna. Podle Petra patrně neví, že se ocitla v knize a on sám jí kvůli nechtěl po těch všech mediálních masážích, kterými si prošla, kontaktovat.
Chápe autor umístění příběhu do reálných míst jako poctu „svému“ kraji? Jako snahu „vrátit ho do hry“? Podle autora to není potřeba, o tento kraj je dostatečný zájem a podle jeho mínění k tomu přispěly i některé nedávno odvysílané televizní krimiseriály. Autor sám pochází z Jiříkova, což je podle něj vymírající město, které je zvláštní v tom, že zde stále panují obavy starousedlíků, že se sem jednou Němci vrátí, ale na druhou stranu za jejich pobytu zde město vzkvétalo. S trochou nadsázky ho přirovnává k Římu – stále více zde tak jako ve „věčném městě a jeho Forum Romanum“ vidí nápisy a nákresy typu „zde stávalo to a to“…
Jednou z nejobvyklejších otázek bývá, jak se autorovi daří budovat napětí, co mu pomáhá udržet si přehled o dějových liniích a postavách. Daniel Petr oproti mnoha kolegům nepoužívá žádné náčrty ani papírky, ale speciální program Scrivener, který je určen pro psaní scénářů a románů. Bez něho by se prý v textu ztratil. Program mu například umožňuje udržet si přehled, co měla která postava kdy na sobě apod.
Padla zde také zmínka o tom, že někteří lidé autorovi vyčítají, že je v jeho nové knize příliš mnoho dějových linií. Daniel Petr však uvedl, že i tak musel některé zredukovat. Nicméně nechtěl psát přímočarou knihu, ale orientovat se na náročnější čtenáře, pro něž bude „lahůdkou“ soustředit se na více motivů.
Spisovatel se čtenářům svěřil, že by si asi jako každý autor přál, aby byl jeho román či romány zfilmovány, na druhou stranu by z toho měl při stavu českého filmu trochu strach. Kdyby na to mělo dojít, tak by spíš viděl vhodnější formu v podobě televizního seriálu.
Co připravuje dál? Teď prý si dává trochu pauzu, ale jedním dechem dodává, že mu manželka říká, že je radši, když něco píše. Bude se tedy muset do něčeho pustit, ale nebude to detektivka ale spíše něco ve stylu Straky na šibenici.
