Náhodný svědek vyslechne rozhovor dvou lidí zapletených do několikanásobné brutální vraždy. Rozhodne se o tom informovat ženu, která je shodou okolností manželkou policejního detektiva, který má případ na starosti. Tím se však rodina dostává do možného nebezpečí. Další příběh s manželskou dvojicí Peter Decker a Rina Lazarusová.
Na rozhlehlém a luxusním kalifornském ranči je brutálně vyvražděna rodina Kaffeových. V dešti kulek najde smrt bohatý obchodník Guy, jeho žena Gilliam několik strážných a jedna služebná. Přítomný syn Kaffeových Gil je pouze postřelen a jako zázrakem smrti unikne.
Detektiv Peter Decker pracuje na policejním oddělení v Los Angeles, konkrétně v oblasti West Valley, kde se to zločiny zrovna nehemží a vraždy nejsou příliš časté. Když je Decker povolán coby hlavní vyšetřovatel k masakru na ranči, je mu jasné, že tohle bude poměrně velké sousto, které bude vyžadovat posilu od nejlepších kolegů v branži. Sestavuje speciální tým a pouští se do nelehkého rozplétání rodinné a podnikatelské ságy.
Deckerova manželka Rina plní svou občanskou povinnost coby člen poroty. Během celkem banálního případu ji zaujme podivný hezoun v černých brýlích, který se přelíčení pravidelně zúčastňuje. Rina ale neví, že muž během jedné přestávky zaslechl na chodbě náhodou rozhovor dvou Hispánců, kteří se zasvěceně bavili o vraždách na ranči. Tuhle informaci si dotyčný neznámý rozhodně nechce nechat pro sebe. Později Rinu kontaktuje a požádá ji o pomoc…
Pokud je Vám příjmení autorky povědomé, pak vězte, že jde o manželku známého spisovatele Jonathana Kellermana (přinesli jsme Vám recenzi jeho titulu Oběti). Nejde však o žádný pokus přiživit se na slávě svého chotě. Faye (narozena 1952) už před více než třiceti lety dala přednost rodině před kariérou zubní lékařky. Stala se matkou čtyř dětí, a když jí to čas trochu dovolil, začala psát. To byl rok 1986 a úspěch se dostavil velice rychle. Dnes už se může tato sympatická tmavovlasá žena pochlubit téměř třemi desítkami titulů. Česky zatím vyšlo v sérii „Peter Decker a Rina Lazarusová“ pět románů (v originálu čítá série dvacet tři titulů).
Literárními úspěchy se může těšit velká část její rodiny – dva romány dokonce napsali Jonathan a Faye společně, kromě toho jejich nejstarší syn Jesse začal také psát. Kellermanovi jsou také jediní manželé, kteří se současně (každý se svým vlastním titulem) objevili v žebříčku nejprodávanějších knih deníku New York Times.
Svědek, který nic neviděl je zatím poslední česky vydaná kniha výše zmíněné série (osmnáctá v pořadí originálních titulů). Čtenáře, kteří se s tvorbou Faye Kellerman setkávají poprvé, možná překvapí, že jde o kriminálku, která klade důraz na organizaci policejní práce, do které se prolíná svět bohatých byznysmenů. Tohle totiž bývá spíše doménou mužských autorů, o to více mě Faye překvapila, jak dobře se toho zhostila. Nebo jinak – kdybyste knihu četli a nevěděli, kdo ji napsal, nejspíš byste očekávali autora, ne autorku.
Také stále není příliš obvyklé, aby hlavní postava detektiva byl spořádaný otec rodiny. Rozvedení, alkoholici a děvkaři (může být samozřejmě i zkombinováno) patrně pořád vedou, ale rodinné scény, kdy Decker tráví čas se svou ženou Rinou a dcerou Hannah, jsou napsány realisticky, v příjemném stylu, bez nějakého otravného moralizování nebo sklonu k přeslazené rodinné idylce. Právě citlivým skloubením detektivního žánru a poklidného rodinného života se autorka proslavila. Dokázala, že lze dostat do příběhu odlehčující vsuvku v podobě rodinné scény, bez toho, abychom u toho zívali nudou a listovali o několik stránek dál.
Přesto jde o příběh především kriminální a těch vsuvek tam není mnoho. Faye nám má stále co vyprávět. Samotný příběh, do kterého je zapletena spousta podezřelých a kdy není jisté, co od koho očekávat, si dokáže udržet čtenářovu pozornost. A to i navzdory tomu, že je v příběhu spousta jmen a orientaci v nich zrovna neusnadňuje fakt, že autorka zvolila stejná počáteční písmena všech hlavních obětí (Guy, Gilliam, Gil, Grant). Na druhou stranu některým vedlejším postavám dala tak „šílená“ jména (Neptune, Piet, Renault), že není problém si je zapamatovat. Horší už je to s partou detektivů. Je jich i s Deckerem hned osm, naštěstí pro příběh jsou důležití v podstatě jen Marge a Oliver, u těch ostatních si rychle přestaneme lámat hlavu, kteří to vlastně jsou a jak že měli vypadat.
Samostatnou kapitolu tvoří postava svědka ze soudní síně, u kterého není dlouho jasné, jakou roli v příběhu vlastně hraje. Tedy zdali je opravdu tím svědkem, který náhodou zaslechl důležitou informaci, zdali je to podvodník, spolupracovník zabijáků, případně jestli hraje nějakou vlastní hru. Scény, kdy se sám snaží kontaktovat Rinu, které se svěřil jako první, patří k tomu nejlepšímu v knize, stejně jako postupné zaplétání Deckerovy rodiny do případu a tušení blížícího se nebezpečí.
Tou další devizou je pak bezesporu pátrání po tom, kdo vlastně za několika násobnou vraždou stojí – zdali je to někdo z rodiny, ze zaměstnanců (Guy najímal do ochranky i bývalé vězně) nebo jde o konkurenční boj. Usvědčení pachatele není poté ani tak o překvapení, jako spíše o tom, přijít na to, kdo všechno, proč, jak a kdy. A to za pomocí trpělivé mravenčí policejní práce a šikovně vedených výslechů. Právě v tomhle je Svědek trochu podobný proslulým románům Michaela Connellyho (navíc se odehrává i ve stejném prostředí).
Svědek, který nic neviděl je román, který je dobrý si přečíst hned z několika důvodů – 1) přes značný počet postav drží kontinuitu děje a čtenáře neustále zabavuje přísunem novinek, 2) dokazuje, že hlavní postava nemusí být zhýralec a rodinné scény nemusí být na obtíž, 3) přesvědčí Vás, že i romány ve stylu Connellyho dokáže napsat žena, 4) je poctou profesionalitě a „obyčejnému“ detektivovi, který nechodí spát s bouchačkou pod hlavou, ale používá bystrý mozek a může se opřít o své spolehlivé kolegy. Já myslím, že to není málo a pokud jste se ztotožnili s alespoň jedním bodem, kniha Vás nezklame.
Originální titul: Blindman´s Bluff (2009)
Vydáno: William Morrow (2009)
Vydání v České republice: HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszava (2016)
Přeložila: Barbora Klasová
480 stran
