Střelba v parku, únos, nález pistole, tajemný telefonát. Co všechno tyhle události spojuje, bude muset zjistit Augustin Veliký, legendární penzionovaný detektiv Jaroslava Velinského. Nové vydání nyní vychází jako e-kniha a vrací se k původní verzi textu z konce šedesátých let.
V lese u městského parku se večer ozve výstřel. Poručík Veřejné bezpečnosti (VB), který je právě poblíž, však nikoho neobjeví. Druhý den se ve stejnou dobu ozve výstřel znovu. Tentokrát je postřelena sedmnáctiletá dívka.
Mladý tramp najde v chatě nad městem pistoli. Jeho zděšený otec ho ihned odvede na policii, aby nález ohlásili. Mezitím chata vyhoří a vypadá to, že šlo o úmysl.
Mladá sochařka dostane podivný výhrůžný telefonát, který jí však nedává smysl, a tak si z něj nic nedělá. Volající však myslí zřejmě své hrozby vážně. Začínají se ztrácet lidé, kteří možná viděli něco, co neměli, a smrt se v tomto severočeském městě poohlíží po další oběti…
Spravedlivou pistoli napsal už v roce 1969 Jaroslav Velinský, děj ovšem umístil do roku 1958. Pražský rodák vystřídal řadu povolání, ve volném čase se věnoval trampingu. Jako muzikanta a písničkáře ho možná budete znát pod jeho přezdívkou Kapitán Kid. Stál také u zrodu proslulého hudebního festivalu Porta. Věnoval se psaní sci-fi příběhů, ale v jeho tvorbě dominovala především dobrodružná a detektivní literatura. Autor později přiznal, že detektivky s Augustýnem Velikým vznikaly v době, kdy byl hodně ovlivněn Eduardem Fikerem a Edgarem Wallacem nebo později i klasiky tzv. americké drsné školy, zejména Dashiellem Hammettem a Raymondem Chandlerem.
Nekonečně dlouhý muž se slámovými vlasy pil melancholicky vermut na zastřešené terase restaurace V sadech.
Byla to budova jako vystřižená z pohádkové knížky vydané v nakladatelství, které nemá peníze na pořádně ilustrátory.
Str. 1
Velinského Spravedlivá pistole (jde o název trampské osady, ale tento termín má v knize později více významů) má vlastně hned čtyři hlavní hrdiny, kteří se objevili i v dalších titulech (k jejich zajímavé historii se vrátím později). Postavou vysokého penzionovaného kapitána Augustýna Velikého, bohémského malíře Josefa Smetanu, čtveráckou sochařku Gretu Hornovou a nadporučíka VB Dvořáka. Veliký byl nucen odejít do předčasného důchodu kvůli neshodám s nadřízenými. Přesto za ním někteří policejní příslušníci – zejména Dvořák často chodí na rady. Velikého nástupce kapitán Pařízek (zvaný Pařez) to sice nevidí rád, ale dost často musí s velkou neochotou přiznat, že má bývalý kapitán pravdu a je pro jeho vyšetřování přínosem.
Detektivní román nezapře ještě stále uvolněnou dobu po roce 1968, kdy vznikl. Postavy tak mluví bez obalu o Státní tajné bezpečnosti (obávané STB), trousí anglické výrazy a jména postav „západní“ literatury jak na běžícím pásu. Co však Velinského román odlišuje od klasických českých detektivek s rozvážnými kriminalisty typu majora Kalaše, je svérázný černý humor, různé intelektuální narážky a bonmoty. Pokud si na to zvyknete, budete se dobře bavit.
Paní Kořínková byla ještě kdes; Gréta se vykoupala, pro jistotu se otřela vlastním ručníkem a podívala se do zrcadla na své ucourané vlasy. Vypadala příšerně, což ji naplnilo spokojeností, a jako anděl světlem oděný vyrazila do předsíně, aby uspokojila vyzvánějící telefon.
„Haló,“ řekla abstraktně.
„Kalous věští smrt,“ pravil kdosi na druhém konci drátu.
„U hřbitova vrzly dveře,“ odvětila Gréta.
„Viděl jsem, jak jste ho zakopávali vedle Magdalény,“ oznámil hlas ve sluchátku.
„Snad to bude hyena,“ nedala se zmást nahatá dívka.
V telefonu cvaklo.
V zámku cvaklo hned nato.
Str. 9-10
Další positivum spočívá v tom, že hlavní detektivní linie vedle hrátek s českým jazykem v podobě humoru a špičkování jednotlivých postav nijak nezaostává a v knize se stále něco děje. Musím však zároveň upozornit, že je třeba dávat dobrý pozor na vazby mezi jednotlivými postavami a časovou osu jednotlivých událostí, jinak se v poněkud komplikovaném ději snadno ztratíte. Hodně se tu hraje s fakty kdy kde kdo koho viděl, komu předal jakou krabici, kdy zmizel, kdy měl nahlásit něco, co už měl nahlásit dříve atd. Klobouk dolů před autorem, který si to všechno takhle sesumíroval a na konci nám ještě závěrečnou rekapitulací z úst Augustýna Velikého dokázal, že to všechno mělo hlavu a patu, všechny někdy až ztřeštěně na sebe nalepené události měly smysl.
Do toho všeho prosakuje autorova obliba trampingu (postava mladíka, který v chatě najde pistoli) a vztah k městu Liberec, kde nějaký čas žil. V knize jde sice o fiktivní severočeské město, nicméně Liberec je z něj dobře poznatelný a podle doslovu autorova syna dokonce stále existuje Velikého oblíbená restaurace v kulturním domě na konečné tramvaje v sadech. Město a doba vůbec hrají ve Velinského detektivce velkou roli. Z knihy dýchá uvolněná atmosféra intelektuálských debat, večírků a relativně bezstarostného popíjení levných moků v levných restauracích.
Stejně jako není zrovna jednoduchý děj Spravedlivé pistole, není jednoduchý ani osud dalších románů Jaroslava Velinského. Tentokrát bych doporučoval knihu neodkládat hned s poslední větou, ale přečíst si fundovaný doslov autorova syna Frederika. Píše se v něm, že jeho otec (zemřel v roce 2012) napsal ještě několik dalších titulů se svéráznou čtveřicí hlavních hrdinů, ale ty už bohužel potkal nástup normalizace počátkem sedmdesátých let. Knihy tak byly zastaveny buď ještě před vytištěním (nikdy nevydaný druhý díl Mys mrtvého muže), nebo skončily ve skladu (dnes oficiální „dvojka“ Hra na smrt) nebo rovnou v autorově šuplíku (Mrtvý z Olivetské hory a Krvavá fontána). Tehdejším „papalášům“ v nakladatelství vadilo, že by se musela Veřejná bezpečnost (dnešní Policie ČR) spoléhat na penzionovaného kriminalistu „se škraloupem“, ještě více jim však vadil fakt, že Velinský kreslil v roce 1968 vtipy proti sovětským okupačním vojskům.
Další romány s Augustýnem Velikým se dostaly na světlo až po „Sametové revoluci“ v roce 1989. Zajímavé je, že v roce 1992 vyšla v tehdejším nakladatelství Carmen Spravedlivá pistole znovu, ale už s poněkud pozměněným textem, protože autorovi se původní texty zdály už poněkud zastaralé a přihlouplé. Já jsem dostal k dispozici tedy už třetí vydání Velinského prvotiny, které se vrací k původnímu textu a které vyšlo na konci loňského roku. Nyní je už k dispozici i Hra na smrt a další díly se chystají k vydání v příštích měsících. Všechny reprinty však budou k dispozici pouze jako e-knihy.
Takže proč byste měli dnes sáhnout po knize, která vyšla téměř před půl stoletím a obsahuje narážky, které možná řadě mladých čtenářů už nic neřeknou? Především kvůli jejímu až poetickému stylu, břitkému humoru a nevšedním dialogům plným nadhledu, narážek a chytrého vtipu. Čím dřív se naladíte na stejnou notu, tím dříve Vás kniha chytne. A čím větší pozor budete dávat na jednotlivá fakta, tím srozumitelnější pro Vás kniha bude. Nakonec zjistíte, že byste se brzy do Liberce, pardon, do „toho města“ za Augustýnem znovu rádi vypravili. Budete už totiž vědět, co čekat a jistě si to užijete. Všechny další tituly se totiž mohou pochlubit obdobně skvělým čtenářským hodnocením na serveru Databáze knih jako má první titul. A když uvážíme, že se nyní dostanou „detektivky Kapitána Kida“ díky formátu elektronické knihy do širšího čtenářského podvědomí, může toto hodnocení ještě stoupat.
Text: Jaroslav Velinský (1969)
Vydáno: Mystery Press s.r.o. (2017, třetí vydání)
197 stran
