Ráda děsí lidi, ale přesto se bojí v temných uličkách, nemá ráda horory, ani příběhy plné krvavého násilí. Takto se představila čtenářům britská autorka psychothrillerů na besedě spojené s autogramiádou knihy V pasti lží, která proběhla 10. dubna v pražském Paláci knih Luxor.
Ve známém knihkupectví se někdy odehrají až desítky besed a autogramiád měsíčně. Přesto i tento knižní ráj buď postihlo šetření, nebo tu autorku nepovažovali za čtenářsky atraktivní. Jak jinak si vysvětlit, že už i tak nedostatečný počet židliček byl na místě vyhrazenému k besedám zkorigován na pouhých dvanáct. Tím pádem si většina z dorazivších zhruba čtyř desítek zájemců neměla kam sednout. A tak stála za sedícími šťastlivci a skoro jako vždy nechtěně překážela návštěvníkům, kteří chtěli pouze projít kolem. Besedu moderovala osvědčená Hanka Koutná, kterou však většina diváků po dobu besedy neviděla, protože byla skryta za velkou kyticí květů, bůhvíproč umístěnou na stole (pro spisovatelku určena nebyla).
Jméno B. A. Paris přímo křičí, že jde o pseudonym. Ne tak docela. Příjmení „Paris“ skutečně pseudonym je. Autorka si ho zvolila v době, kdy nikdo nevěděl, že začala psát a své občanské jméno používat nechtěla. Po delších debatách s nakladatelem zvolila „Paris“ kvůli silnému vztahu k Paříži, kde pětatřicet let žila. A iniciály znamenají její skutečná křestní jména Bernadette (které nemá ráda) a Ann.
Autorka, která letos oslaví šedesátiny, je matkou pěti dcer. Kromě té nejmladší jsou všechny také jejími prvními čtenářkami, spolu s její sestrou. B. A. přiznává, že mají leckdy k tomu, co napíše, nápady a připomínky, ale ona si nakonec stejně udělá vše po svém. Původně nezamýšlela psát přímo psychothrillery, nicméně když začala pracovat na svém prvním příběhu (Za zavřenými dveřmi), kdosi jí řekl, že by to byl dobrý psychothriller. A u toho už zůstalo. Na druhou stranu autorka podotkla, že by třeba takové romantické příběhy psát neuměla.
Knihy B. A. Paris s tématikou domácího násilí byly přeloženy do sedmatřiceti jazyků. Autorka má prý všechny cizojazyčné kopie doma. Nejexotičtější jsou pro ni vydání v japonštině (jde prý o mnohem útlejší knížku), korejštině nebo čínštině.
Britská spisovatelka byla v Praze poprvé, ale jelikož neměla ke své lítosti možnost blíže ji poznat, určitě by se sem někdy ráda vrátila. Jednou z obligátních otázek, kterou každý autor dostává, je, zdali neuvažuje o umístění některého z dalších příběhů do Prahy. Spisovatelka už předtím odpověděla, že během besed už všechny možné otázky padly, a tahle není výjimkou. Stejnou dostala logicky na besedách v Polsku, Maďarsku a jinde.
Psaní ji baví a hodlá se mu (pochopitelně – pozn. red.) i nadále věnovat. Nepotřebuje k němu ani zvláštní atmosféru nebo náladu, obejde se i bez obligátního stolu u okna s výhledem do zahrady. Píše prostě když má čas a chuť. Obě knihy si zatím vedou u českých čtenářů velmi dobře (85 % a 93 % na Databázi knih), zahraniční čtenáři jsou malinko zdrženlivější (3,93 a 3,92 z 5 na serveru Goodreads). Před měsícem spisovatelce vyšel třetí titul Bring Me Back, a tak je dost pravděpodobné, že se zhruba za rok s autorkou v Praze znovu setkáme.
