Americký spisovatel Jeffery Deaver nedávno představil čtenářům čtvrtý příběh s agentkou Kathryn Danceovou. Pojďme se však vrátit zpět do roku 2007, přiblížit si, jak nová série vznikla a jaký byl její první titul, popisující hon na uprchlého několikanásobného vraha, jehož vzorem byl údajně Charles Manson…
Před osmi lety byl Daniel Pell vůdcem sekty, která čítala tři ženy a jednoho mladíka. Spolu s ním Pell vyvraždil rodinu jistého zámožného počítačového specialisty. Přežila pouze osmiletá dívka, která spala ve svém pokojíku a které si vrazi nevšimli. Tisk jí dal přezdívku Spící panna.
Daniel Pell, jemuž mnozí podle jeho údajné fascinace Charlesem Mansonem říkají „Mansonův syn“, je převezen k výslechu do soudní budovy. Z tamější cely se mu však podaří uprchnout. Je jasné, že mu s útěkem někdo pomáhal. Zastavit ho musí tým vyšetřovatelů v čele s agentkou Kathryn Danceovou. Uprchlý vrah se však nechová podle všech předpokladů – nesnaží se utéci co nejdále, ale zdržuje se v oblasti Kathrynina působiště, na Montereyském poloostrově. Co ho tu drží? Snaží se snad založit novou „Rodinu“? Nebo mu jde o pomstu?
Dnes šestapadesátiletý Jeffery Deaver začal psát už v jedenácti letech. V dospělosti se živil novinařinou v různých redakcích, vystupoval jako folkový zpěvák, a pracoval dokonce jako právník na Wall Streetu. Ve třiceti letech se začal literatuře věnovat profesionálně.
Nedá se však říci, že by s psaním titulů v rámci knižních sérií prorazil hned. Začátkem devadesátých let mu vyšly tři knihy v sérii se svéráznou vyšetřovatelkou amatérkou Rune, nijak oslnivě se u čtenářů nezapsaly ani příběhy vyhledavače filmových exteriérů (a také detektiva amatéra) Johna Pellama. Čtenáře, kteří se v těchto knihách s Deaverem setkali poprvé, sice začal autor zajímat, avšak ti, co přišli k těmto titulům jen kvůli doplnění sbírky, už konstatují, že jsou od autora zvyklí na jiné „počteníčko“.
To přišlo až sedm let po startu jeho spisovatelské kariéry, kdy konečně Deaver představil čtenářům Lincolna Rhyma a Amélii Sachsovou. To už se psal rok 1997 a stalo se tak v úspěšném a později i zfilmovaném thrilleru Sběratel kostí. Od té doby se geniální kvadruplegický kriminalista a jeho partnerka policistka objevují zhruba každý rok či dva v novém románu. Česky už vyšlo v této sérií jedenáct titulů, originál dvanáctého vyjde v březnu tohoto roku. Po třetím příběhu s Rhymem se autor ještě jednou vrátil k Pellamovi a pak už na něj, stejně jako na Rune, zcela rezignoval.
V roce 2006 našli na pultech knihkupectví Deaverovy věrní čtenáři v pořadí už sedmý příběh s dvojicí Rhyme/Sachsová. Česky vyšel pod názvem Hodinář a poprvé se v něm objevila agentka Kalifornského úřadu vyšetřování (CBI) Kathryn Danceová. Na start samostatné série nečekala dlouho – fanouškové se s ní chtěli setkat znovu, a tak o rok později se tato mladá vdova se dvěma dětmi stala hlavní hrdinkou Spící panny a poté ještě dalších třech titulů, které vycházely zhruba jednou za tři roky. Ten poslední, s názvem Zapadákov, jsme Vám představili nedávno.
Příběhy s Kathryn Danceovou tvoří jistou protiváhu románům s Lincolnem Rhymem. Zatímco newyorský kriminalista staví své vyšetřování na přísném a pečlivém zkoumání důkazů, Kathryn Danceová je specialistkou na kinezi, řeč těla. Na rozdíl od jiných vyšetřovatelů ji nezajímá jenom to, CO podezřelý řekne, ale JAK to řekne, jak se při tom chová. Agentka je v podstatě takový lidský detektor lži. Jejími příběhy se chtěl Deaver více zaměřit na psychologické příběhy.
Pro Spící pannu zvolil motiv známého masového vraha Charlese Mansona, vůdce sekty, které se říkalo „Rodina“ a která v srpnu 1969 zavraždila herečku Sharon Tateovou a několik jejích přátel. Stalo se tak v hereččině kalifornském domě, který měla pronajatý spolu se svým manželem, režisérem Romanem Polanskim. Deaver v jednom z rozhovorů uvádí, že si při vybírání námětu prvního samostatného románu s Kathryn tehdy řekl, co by se stalo, kdyby dnes chtěl někdo Mansona napodobit. A tak stejně jako proslulý zločinec, má i Daniel ve své sektě jednoho muže a tři ženy. A stejně tak, jako se Mansonovi nikdy nepodařilo prokázat, že by sám přímo vraždil, ani Pellovi nikdo přímo vraždu neprokázal. V průběhu děje se však dozvídáme, že přes všechny podobnosti Pella více fascinuje bájná postava Krysaře, především tím, jak dokonale dokázal zmanipulovat ostatní, aby dělali, to co chce on.
Pachatel je tedy znám, a tak si mnozí možná teď řeknou, že na konci k nějakému překvapivému odhalení nedojde. Ale tak to není. I tady má pro nás Deaver v zásobě několik zvratů. Některá spočívají v tom, že čtenářům vsugerovává, co se stane v následujících okamžicích, aby nás pak převezl tím, že už to protivník věděl a připravil se na to. Zejména s koncem příběhu se pak několik postav ukáže být někým jiným, než za koho jsme je pokládali.
V závěru je do děje našroubovaná ještě jedna zápletka, jejíž ne zcela dořešený konec se letmo promítá i do následujícího románu s Kathryn, Kříže u cesty. Tam však autor víceméně pointu prozradí, ale pokud čtenáři přistupují k Deaverovým knihám z hlediska chronologie děje, zase tolik to nevadí. Nic to však nemění na tom, že je tahle zápletka už víceméně zbytečná. Je buď dokladem snahy vtlačit do děje co nejvíce zvratů a maximálně čtenáře překvapovat, nebo si autor zkrátka nevěděl rady co dál s jistou postavou.
V žádném případě to však nezkazí dojem z knihy, která si zachovává všechny „Deaverovské prvky“. Události se tu rychle střídají a děj je svižný. Jeffery Deaver evidentně s novou řadou nabral i novou krev do žil. A i když už pak měla tahle řada – až do Zapadákova – ohledně čtenářské oblíbenosti sestupnou tendenci, nemůžeme se divit, že autor čas od času v příbězích mladé agentky pokračuje. Jak se zdá, jedině tato série dokáže – když ne konkurovat – tak alespoň důstojně doplňovat oblíbenou řadu příběhů s Rhymem.
Originální titul: The Sleeping Doll (2007)
Vydáno: Simon & Schuster, New York (2007)
Vydání v České republice: Domino (2015)
Přeložil: Jiří Kobělka (2007, 2014)
640 stran
