Olivia Brookesová měla v životě opravdu smůlu – nejdřív jí zmizel její přítel, hned nato nešťastnou náhodou zemřeli oba rodiče. S novým mužem už snad konečně bude mít trochu štěstí. To by ovšem šéfinspektor Tom Douglas nesměl přijet vyšetřovat její zmizení…
Prvních pár kapitol zlehka nastíní děj a kdo někdy slyšel o románu/filmu Noci s nepřítelem, ten si hned udělá obrázek. Už z kraje to tedy vypadá, že každý trochu protřelý čtenář má jasno a otázka do pranice nebude „o co tu půjde“ jako spíš „jak si autorka s tak provařeným tématem poradí.“ Ale… K mé velké úlevě se klasická zápletka zlý manžel vs. ubohá ženuška začal čím dál víc zamotávat, komplikovat a uhýbat nečekanými směry. Noci s nepřítelem se podivně transformovaly do něčeho připomínajícího Zmizelou od Gillian Flynnové. Ale ani tam vývoj neskončil…
Ačkoli se příběh soustředí na záhadu zmizelé Olivie (a jejích tří dětí) ve vyprávění má hlavní slovo inspektor Tom Douglas a inspektorka Becky Robinsonová, kteří na případu dělají. Příběh se tak rozkližuje do dalších detailů ze života policistů, až má člověk podezření, jestli si autorka nepřipravuje půdu pro další romány s těmito postavami. (Trefa. V dalších dvou i jednom předchozím vyšetřuje Douglas nebo jeho známí.)
Kapitoly s policisty se střídají s oním záhadným manželem Robertem Brookesem, ale místo toho, aby něco vysvětlovaly, jen vnášejí další zmatek a otázky. Zabil Brookes svou rodinu, nebo mu žena konečně utekla? Co všechno ten chlap tají a co zas před ním tajila jeho žena? Tak komplikované schéma ani není na diagram, protože by se musel každou chvíli škrtat a přepisovat, jak s další kapitolou vybafne nějaký nový objev, lež nebo zádrhel…
Přiznám se, že jsem postupně ztrácela nadšení. Příběh se tak nějak zvrhl v policejní procedurálku s detektivy, jejichž story jen zdržovaly čtenáře od toho, co opravdu chtěli vědět – jak je to s tím „dokonalým párem.“ Naštěstí však autorka opět pohnula mozaikou a třetí část knihy dostává nový impuls – drajv, který zahnal poldy do pozadí a konečně dal dostatek prostoru manželům Brookesovým.
Co se týče překladu, ten je tak vypilovaný, tak ukrutně spisovný přesně tou literární řečí, jakou už běžní lidé nemluví, až někdy ta papírová čeština ruší ve čtení (kdo dnes používá slovo „pročež“?) Ale v momentě, kdy příběh začal být napínavý, přejdete i nějaké to „uzmul.“
Je zvláštní, jak v dohledné době vycházejí (nebo se chystají vyjít) romány s tak podobnou tematikou domácího násilí nebo psychického teroru. Ikar vydal Zavři očka svý od Redfearnové, Host v létě vydá Z lásky k vám od Amandy Prowseové a Argo konečně vydalo dlouho slibovanou Do nejtemnějšího kouta od Elizabeth Haynesové. Musela jsem asi propást nějaký velký kriminální případ, který obletěl svět a inspiroval a vzedmul takovouhle vlnu podobných románů. Anebo je to náhoda. Každopádně může být zajímavé tyhle čtyři příběhy srovnat. Byť mohla Rachel Abbottová trochu přidat na plastičnosti postav, nastavila svým románem laťku poměrně vysoko. Kombinaci policejní procedurálky a rodinného dramatu jak od Joy Fieldingové by mohlo být obtížné trumfnout…
Originál: Sleep Tight, 2014
Překlad: Milan Lžička
Vydala: Mladá fronta, 2015
283 stran
