Třetí prosincový den navštívila Prahu britská spisovatelka a básnířka Sophie Hannah. Dopoledne odpovídala na tiskové konferenci na dotazy novinářů a v podvečer v Paláci knih Luxor pokřtila nový román Pusinka.
Křest spojený s besedou a autogramiádou uváděla – jako téměř vždy v tomto knižním stánku – moderátorka Hanka Koutná. Povídání s autorkou tlumočila překladatelka Irena Vičarová, hostem besedy byla redaktorka Alexandra Fraisová z nakladatelství Euromedia.
Pusinka je pátá česky vydaná kniha. Hlavní hrdinkou je Alice Fancourtová, která si na pár hodin odskočí od své dvoutýdenní holčičky a starost o ní svěří manželovi. Když se po návratu podívá na své miminko, je přesvědčená, že dítě, které leží v postýlce, není její. Manžel David však tvrdí, že Alice buď lže, nebo se zbláznila. Jenže mladá žena ví, že musí policii přesvědčit, než bude příliš pozdě.
Sophii Hannah čtenářům objasnila, že k napsání příběhu ji inspiroval vlastní zážitek z porodnice. Když tam přišlo na svět její první dítě, po náročném porodu vyčerpáním usnula. Až se za pár hodin probudila, nesla k ní sestřička miminko. Novopečená maminka si ho chtěla vzít, ale byla upozorněna, že to není její dítě, to že přinesou za chvíli. Když se tak stalo, spisovatelce se zdálo, že vypadá úplně stejně jako to první, a tak si uvědomila, jak strašidelné může pro matku být, že v takové chvíli musí věřit někomu jinému, že je to opravdu její dítě a nemůže se spolehnout sama na sebe. Tuto myšlenku pak dále rozvedla ve svém románu.
Beseda měla sice být především o autorčině novém titulu, ale debata i dotazy čtenářů se stáčely spíše k literárnímu hrdinovi Hercule Poirotovi. Čtyřiačtyřicetiletá spisovatelka je totiž také známá tím, že je pokračovatelkou příběhů geniálního detektiva, kterého na svět přivedla Agatha Christie. První nový příběh s Poirotem vyšel v knize s názvem Vraždy s monogramem.
Většina z nás ví, že jakmile se nějaký autor ujme pokračování příběhů někoho, kdo už není mezi námi, rozdělí se čtenáři vždy na dva tábory. Jedni jsou rádi, že jejich oblíbené literární postavy znovu ožívají, druzí v tom vidí pouze přiživování se na cizí slávě. Pokračování si možná přečtou, ale rozebírají při tom každé slovo, jestli by to takto původní autor napsal nebo ne.
Sophie Hannah k tomu říká, že nikdy nechtěla a ani nemůže psát jako Agatha Christie. Podotýká, že do příběhů dodala novou postavu Eduarda Catchpoola, který je vyprávěčem příběhů, což ji podle ní ospravedlňuje, protože knihy tak mají jiný tón a styl vyprávění. Tvrdí, že se setkávala většinou s příznivými kritikami, nicméně připouští, že na internetu jsou reakce různorodější. Došlo tam i na vyloženě negativní komentáře typu „Agatha Christie se musí obracet v hrobě“.
Autorky se zastává Alexandra Fraisová z nakladatelství Euromedia. Souhlasí, že kritiky sice byly rozmanité, ale podotýká, že na druhou stranu čísla prodejnosti u nás i ve světě hovořily poměrně jasně. Stejně tak i fakt, že to bylo právě Česko, kde se Vraždy s monogramem vyšplhaly na první místo žebříčku prodejnosti nejdříve (kniha vyšla v padesáti zemích). Důkazem povedeného prvního dílu je podle Fraisové i právě probíhající práce na druhém.
Už na dopolední tiskové konferenci o druhé poirotovské knize (v originále Closed Casket) Sophie Hannah prozradila, že jí zbývá dopsat ještě jedenáct kapitol a rukopis má odevzdat do konce letošního roku. Román se bude odehrávat v jižním Irsku v jakémsi velkém domě v říjnu 1929 (do téhož roku jsou zasazeny i Vraždy s monogramem). K tomu, aby se popsala zápletka v chystané knize, stačí pouze čtyři slova. Právě tolik jich stačí i k popsání rozuzlení Vraždy v Orient-expresu, což Sophie Hannah obdivuje. V originále se objeví v prodeji v září 2016, v roce, na který připadá sto let od doby, kdy Agatha Christie začala psát vůbec první poirotovskou knihu Záhadu na zámku Styles.
Ohledně negativních ohlasů na pokračování Poirotových příběhů ještě autorka dodává, že pro ni vlastně byly velmi osvobozující. „Říkala jsem si: tak vy už jste stejně přesvědčeni, že to dopadne špatně, tak je to vlastně jedno, a mohu si tu knihu napsat, jak chci já.“ A dodává: „Myslím, že tito lidé mají často velmi jasný a silný názor na to, zda taková pokračování ano či ne, a to jim znemožňuje tu knihu pořádně přečíst, protože jsou tím sami ovlivněni.“
A co vy, milí čtenáři? Jaký je váš názor na podobná pokračování? Budeme rádi, když se o něj s námi podělíte…
Kompletní fotogalerie ze křtu: http://on.fb.me/1m6IdXn
