Pamatujete ještě doby, kdy každá nová detektivka byla vzácností a čekaly se na ni dlouhé fronty? Pokud jste byli těmi šťastlivci, na které se dostalo, přinesli jste si novotou vonící knihu domů a zhltli ji za jeden večer, případně víkend. Nebo jste si ji možná vzali k vodě, a pak se mohlo stát – pokud byla detektivka dobrá –, že jste na koupání dokonce zapomněli.
Byly to časy, kdy vycházela edice Čtení na dovolenou, Třikrát atd. Detektivky ještě nebyly o honu na sériové vrahy, z každé stránky nekapala krev a příběhy nebyly plné podivných a úchylných pachatelů. Případy vyšetřoval nějaký mladý poručík či kapitán, který si po práci zajel někam k vodě, případně vzal kolem ramen svou družku a šli se večer projít kolem jezera.
Tento zdlouhavý úvod píši k tomu, abych vás naladil na edici Původní česká detektivka. Stojí za ní moravské nakladatelství MOBA, které v této sérii vydalo již přes dvě stě titulů, mezi jejichž autory najdeme například jména Josef Škvorecký nebo Jan Cimický. Novým přírůstkem je povídková kniha jihočeského novináře Tomáše Přibyla se čtyřmi detektivními příběhy, které mají několik společných jmenovatelů.
Název první povídky – Únos hejtmanova synovce – v podstatě shrnuje, o co v povídce půjde. Ale bude stát za únosem politika? Nebo jde o pomstu? Či je za tím dokonce něco jiného? Na to bude muset přijít čtyřicetiletý kapitán Lukáš Forman, který dojíždí každý víkend z Budějovic do Strakonic za rodinou a v neděli chodí do kostela.
Ve druhé povídce pojmenované Vražda rybáře bez domova se představí mladý poručík Tomáš Kabátník. V Praze pracuje teprve krátce a nyní by mohl vyřešit svůj první větší případ. Štěstí mu přeje i jinak – v letní metropoli se seznamuje s mladou prodavačkou ze stánku, navíc nad jeho vyšetřováním drží ochrannou ruku zkušená padesátiletá kapitánka Kostohryzová. Pátrání ve starých ruinách, kde žijí bezdomovci, však může být i nebezpečné.
Třetí povídka nás zavádí zpátky do jižních Čech. V příběhu s názvem Hrdličky se znovu setkáváme s pražskou kriminalistkou Věrou Kostohryzovou. Tentokrát bude vyšetřovat ubití mladé ženy u lesíka poblíž okresní silnice. Vzhledem k tomu, že podle jejích známých byly hádky s manželem na denním pořádku, zdá se být motiv jasný. Když ale po krátké době dojde k nálezu další mrtvoly, všechno se jen zamotává.
Poslední povídku autor pojmenoval Smutný žhář a dala název celé knize. Je inspirována sérií skutečnou požárů v jihočeských Vitějovicích. Ty sice nikdy nebyly objasněny, ale autor nám prostřednictvím fikce nabízí jedno rozuzlení. Po žháři pátrá mladá poručice Šárka Francová, které spadl do klína případ, který se zatím nikomu nepodařilo objasnit a který si kriminalisté předávají jako horký brambor. Když se jí však případ podaří se štěstím vyřešit, radost z odhalení pachatele tentokrát nikdo nemá.
Tomáš Přibyl sice píše už dvaadvacet let, ale za tu dobu se věnoval spíše novinářské činnosti a psaní beletrie ustoupilo na nějakých patnáct let do pozadí. Teprve před pár lety se k ní vrátil a začal publikovat povídky v literárních časopisech H_aluze, Lemurie nebo Jedním dechem. Smutný žhář je první samostatná kniha. Autor ji začal psát už v létě roku 2013, kdy napsal dvě kratší povídky, o rok později pak Únos hejtmanova synovce. Poslední povídka byla dopsána během loňské zimy. Tomáš Přibyl je také znám jako zpravodajský fotograf – pracoval pro rozhlas i televizi, a také pro několik cestopisných časopisů.
Díky svému působení v jižních Čechách se zde – s výjimkou druhého příběhu – odehrávají i jeho povídky. Autor preferuje ženské postavy vyšetřovatelek, patrně i z důvodu, že jich v českých detektivkách zatím není mnoho. Ve druhé a třetí povídce je tak hlavní hrdinkou zmíněná kapitánka Kostohryzová, která má ve třetím příběhu ještě navíc k ruce mladou poručici ze středočeské kriminálky. Hrdinkou čtvrtého příběhu je zase jiná kriminalistka, která ale spolupracuje s policejní psycholožkou, jež je dcera Kostohryzové z předcházejících povídek.
Dalším společným prvkem může být zaučování mladého kolegy. Jev v detektivkách poměrně častý. V úvodním příběhu pomáhá kapitánovi Formanovi mladý strážmistr z dopravní hlídky, který tak může odčinit chybu, kterou při ohledání místa zdánlivé nehody udělal. Ve druhé povídce pomáhá zkušená kapitánka mladému poručíkovi, v další povídce zase musí spolupracovat s méně zkušenou kolegyní.
Provázanost hlavních postav a vztahy mezi nimi není to jediné, co příběhy spojuje. Především je to pochopení pro lidské poklesky a slabiny. První povídka sice pracuje s motivem dnes tak oblíbeného ovlivňování vyšetřování ze stran politiků, ale je to jen náznak a najdeme ho jen zde. Společným jmenovatelem všech povídek je spíše zbytečné násilí, neporozumění, obětování se, předsudky, strach z osamění… Tedy to, co může potkat každého z nás a co je blízké českému čtenáři.
V povídce Únos hejtmanova synovce jde o předsudky a nenávist, která vede několik postav až k zoufalým krokům, i když na každý z nich nutno nahlížet z jiné perspektivy. Příběh Vražda rybáře bez domova sice vytahuje na světlo současný problém bezdomovců, ve výsledku je však zase o jednou zbytečném a nedomyšleném násilí. Lehce pikantní Hrdličky jsou hlavně o sebeobětování a ceně, za jakou se za to platí. Poslední povídka Smutný žhář je věrná svému názvu a je skutečně neobvykle smutná, s dojemným závěrem plným porozumění.
Musím ocenit řazení povídek, které výborně gradují. „Hejtman“ je taková povídka na rozjezd, „Rybář“ zase – navzdory tématu – je přece jen o něco odlehčenější a idyličtější. Povídka Hrdličky už je o něco delší a čte se sama. Čtenáře bude zajímat, co může být příčinou dvou násilných úmrtí, zmíněná lehce pikantní nit navíc příběhu dodává jisté atraktivnosti. „Žhář“ je pak citlivě napsanou povídkou a díky velmi lidskému přístupu asi tím nejlepším zakončením.
Už jsem předeslal, že Smutný žhář není plný drastických detailů a všudypřítomného násilí za každou cenu. Jeho hlavní postavy nejsou alkoholické trosky, které když zrovna nevyšetřují, tak se utápí v chlastu a divokém sexu. Nenajdete tu dnes tak typický motiv korupce, ani několikanásobné zvraty. Povídky Tomáše Přibyla se hlásí ke klasické (pro někoho možná z dnešního pohledu lehce idylické) české detektivce. Jsou to dobře čtivé příběhy mající spád, povídky plné lidského pochopení, vyprávějící o našich problémech a odehrávající se v našich, obyčejných lokalitách. Pokud máte „původní českou detektivku“ rádi a nechce se vám do čtení dlouhého románu, mohou být čtyři detektivní povídky pro Vás to pravé. Pro mě rozhodně byly příjemným, takřka letním osvěžením, jemuž ovšem nechybělo napětí a jistý obdiv k detektivní práci. Tak to má být.
Text: Tomáš Přibyl (2015)
Vydáno: Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno (2015)
224 stran
