Ve dvanácti detektivních povídkách se poprvé setkáváme s kriminalistou před padesátkou, otcem dvou dětí, poručíkem Josefem Borůvkou a že jde o povídky opravdu prvotřídní, je třeba zdůraznit. Jak se píše i na přebalu knihy, autor dodržuje „pravidla hry“. Co víc – povídky se odehrávají v různých prostředích, takové lezení na skály nebo hraní na saxofon najdeme i ve „vážných“ Škvoreckého knihách, různé variace na Záhadu zamčeného pokoje zase knihu ještě více přibližují ke „klasickým“ detektivkám, někoho potěší pár narážek na komunistický režim. To pořád není vše – každá povídka je samostatný příběh, vyplatí se je číst po řadě kvůli odkazům na už vyřešené případy, ale také kvůli sledování „vztahu“ poručíka Borůvky k mladé příslušnici s drdolem.
A ještě něco – povídky Vědecká metoda, Smrt na jehle a Zločin v dívčí škole byly v 60. letech zfilmovaných – Borůvky si zahrál Lubomír Lipský – a uvedeny pod společným názvem Zločin v dívčí škole.
Smutek poručíka Borůvky si společně s Čapkovými Povídkami z jedné kapsy a Povídkami z druhé kapsy troufám označit za nejlepší českou knihu detektivních povídek.
