Máme tu partičku zlaté mládeže, která na škole opravdu hodně zlobila. A po dvaceti letech je někdo likviduje. Otřepaný námět pomsty šikanovaného ozvláštňuje hlavní postava a civilnost, se kterou autor přistupuje k policejní práci.
Na kolik knih s podobným tématem školních grázlů si vzpomenete? Já si vybavím třeba Zabijáky Adler-Olsena nebo Most mrtvého muže od Roberta Mrazeka. Tony Parsons se tu však víc zaměřuje na lidskost, s jakou popisuje každodenní policejní rutinu při vyšetřování – vztahy mezi kolegy, profesionální přístup, soudržnost sboru. Plus samozřejmě hlavní postava, detektiv konstábl Max Wolfe, chlápek, co se proslavil u protiterostického a teď začíná u vražd.
Max má malou dcerku a je na ni sám. To je autorův oblíbený motiv, zná to totiž z vlastní zkušenosti a před lety o tom napsal svou první knihu, která z něj udělala spisovatele. Není proto divu, že i v zbrusu novém žánru od motivu otce-samoživitele neodešel. Ví, o čem píše. A to platí i o policii. Udělal si evidentně podrobné rešerše, vyslechl spoustu poldů, obešel si prostředí. Z jeho detektivky sálá úcta k Metropolitní, až máte pocit, že hned za rohem musí vyskočit jiný konstábl, Peter Grant od Bena Aaronovitche, aby trousil hlášky. Ale to se nestane. Parsons je vtipný svým vlastním nenápadným způsobem. A má rád psy, v každé třetí kapitole si nějakého všimne.
Ale ani sebelidštější přístup nezabránil, aby z původní knihy o sboru Metropolitní nesklouzl do balady o osamělém poldovi, co ví všechno líp a leží na něm tíha celého případu, ne-li celého světa. A dostává jednu nakládačku za druhou. Trochu tím připomíná Davida Rakera…
Smrt všem prasatům je temná detektivka s mnoha krvavými detaily. Čte se sama a dokáže vás strhnout, i když víte, co přijde. Už jste možná četli originálnější příběh, ale v moři průměrných detektivek se Tony Parsons odlišuje svým hrdinou, kterého je snadné si oblíbit. Určitě se s ním ještě setkáme…
Originál: The Murder Bag, 2014
Překlad: Michaela Teličková
Vydal: Moba, 2018
405 stran