Knihy o Siru Arthuru Conanu Doylovi a o jeho hrdinovi Sherlocku Holmesovi vydané u nás jenom během několika měsíců…
1. (nakladatelství MOTTO)
Colin Dexter: Největší případ inspektora Morse a jiné povídky
Překlad Alena Rovenská. Deset povídek plodného britského autora detektivních románů. Jedna z nch (Případ změněné identity) převzala svět stvořený sirem Arthurem Conanen Doylem a předkládá nám zbrusu „nový“ případ Sherlocka Holmese. Tentokrát ale detektiv zklame a vše musí zachraňovat jeho ještě chytřejší bratr Mycroft.
2. (nakladatelství JOTA)
Petr Macek: Golemův stín
Román mladého českého autora (nar. 1981), jinak také filmového scenáristy. Ani tak neruší, že zde dal autor přehnaný důraz na Holmesovu narkomanii, jako určitá samoúčelná vykonstruovanost, která místy až udeří do očí – i formou trochu školáckých neobratností. Tím však nikterak nechci snižovat autorovu nepochybnou zručnost, vždyť napsal třeba i jediné dva české „Star Trek“ romány…
3. (nakladatelství JOTA)
Kolektiv autorů: Vraždy na Baker Street
Překlad Hana Plšková. Jedenáct povídek s Holmesem od u nás méně známých autorů (např. Edward D. Hoch) je následováno dlouhým esejem samotného sira Arthura Conana Doyla „Několik poznámek k postavě Sherlocka Holmese“ a studií Lloyd Roseové „Sto let Sherlocka Holmese“. V ještě následujících „Dodatcích“ najdeme bibliografii všech jednotlivých povídek, románů i jiných knih o slavném detektivovi vydaných až dosud v JOTĚ. V rámci edice ovšem tato kniha „předběhla“ obdobnou sbírku povídek Stíny nad Baker Street, jejíž vydání se zpozdilo.
4. (nakladatelství EMINENT)
Sir Artur Conan Doyle: Z krajin soumraku
Přeložila Věra Klásková. Tucet povídek, některé z nichž jsou fakticky holmesovskými příběhy, i když bez Holmese. A jiné jsou „jen“ strašidelné, okultní, fantastické anebo vědeckofantastické. Knihu uzavírá článek Jana Kuchaře „Artur Conan Doyle. Příběhy legendy.“. Totéž nakladatelství chystá i dvě pokračování: Doylovy knihy Z říše tajemství a Z hlubin věků.
5. (nakladatelství JOTA)
William S. Baring-Gould: Sherlock Holmes z Baker Street
Přeložil Jan Sládek. Nejslavnější životopis „největšího detektiva všech dob“ ukončený „Holmesovskou chronologií“, tj. stručnější biografií sestavenou podle dat roztroušených v Doylových povídkách. Následuje bibliografie zahrnující tentokrát i zahraniční díla, která je dělena do kapitol jako: První vydání, Soubory a antologie, Spisy Sherlocka Holmese (tj. Doylem v povídkách zmiňované), Spisy doktora Conana Doyla (tj. ty příběhy o Holmesovi, které skutečně napsal Doyle a nikoli, jak publikace tvrdí, dr. Watson), Odborná kritika, Periodika, Příručky, slovníky a encyklopedie o Holmesovi, Parodie, parafráze a veršované příběhy, Díla na příbuzná témata… Jenom tento „výběrový“ soupis zabírá dvacet stran.
6. (nakladatelství BARONET)
Nick Rennison: Sherlock Holmes
Přeložil František Tomáš. Obdobný životopis, který si ale liší podstatnou věcí. Zatímco Barring-Gould velmi důsledně rozpracoval náznaky v Doylových textech a jenom opatrně domýšlel a nefabuloval, Rennison už zcela popustil uzdu fantazii a sice se také drží „reálií“ v knihách, jenže četná „prázdná místa“ vyplňuje s až přehnanou vehemencí.
Holmes tedy v důsledku toho bojuje i s Jackem Rozparovačem a navštěvuje v kinech filmy, které o něm „už za jeho života“ vznikaly (tedy skutečné filmy, ne fiktivní…). Na rozdíl od předchozí knihy tím pádem ale čtenář už může zcela ztratit orientaci, kde vlastně začíná a kde končí pevná půda reality. Což se mi nelíbí.
7. (nakladatelství ODEON)
Michal Chabon: Konečné řešení
Přeložili David Záleský a Markéta Záleská. Kniha významného současného spisovatele (nar. 1963), ve které se údajně skutečně existující Holmes dožil druhé světové války – a přispěl Anglii svou pomocí. Autor sice pietně přistoupil k „reáliím“, které nám zanechal dr. Doyle, nicméně detektivky moc psát neumí.
8. (nakladatelství ODEON)
Julian Barnes: Arthur a George
Přeložila Zora Wolfová. Románový životopis sira Arthura Conana Doyla, který hravě strká do kapsy všechny předchozí zde zmíněné publikace a jako jediný vlastně stojí za přečtení. Autor (až šokujícím způsobem!) rozptyluje svatozář okolo autora Sherlocka Holmese a v kontrastu s „prostým“ člověkem Georgem (rovněž historickou postavou) ukáže jak nelidskost Doylovu, tak i jistých britských kruhů, do kterých zapadl… Román se přímo nevysmívá Doylovu příklonu ker spiritismu, ale ať si každý čtenář vytvoří svůj úsudek o ACD sám.
Ano, protože Doyle si dokázal ospravedlnit i to, že ponechal zdravého otce umřít v ústavu pro choromyslné, aby (teprve po jeho smrti) naplánoval výstavu jeho (náhle vlastně dost dobrých) obrazů… Ano, je pravda, že pomáhal lidem, mnohým, nicméně jasnozřivý Barnes nás nutí, abychom si uvědomili egoistní příčiny těchto pomocí, které v důsledku jen víc a víc a ještě cíc glorifikovali Doylovu osobnost. V očích jeho ženy – i v očích povýšené smetánky.
Právě tuto posledně jmenovanou knihu bych proto rád všem doporučil k přečtení, protože i dalece přesahuje intence pouhého životopisu.
