V Bagdádu se sejdou pan Dakin a pan Crosbie, kteří mají na starosti organizování významné politické konference. To do Londýna míří výkonná sekretářka Anna Scheelová, aby zde navštívila svoji sestru. Její přítomnost zde ale kohosi zajímá, protože je sledována. Dále je tu také mladá londýnská stenotypistka Victoria Jonesová. Ta přijde o zaměstnání a náhodou se v parku setkává s mladíkem Edvardem, který právě míří pracovně do Bagdádu. Victoria se do Edvarda zamiluje a rozhodne se za každou cenu dostat do Bagdádu, aby se mohli znovu vidět. Štěstí Veronice přeje, a tak se jí naskytne možnost doprovázet do Bagdádu jednu zraněnou dámu. Pak je tu také Henry Carmichael přijíždějící do irácké Basry a skrývající se před protivníkem kvůli informacím, které má…
Schůzka, která možná umožní konec studené války (příběh se odehrává roku 1950), organizace se zvláštními cíly, vyťukávání vzkazu morseovkou, sledování osob – z toho vše si tedy jistě domyslíte, že se nejedná o klasickou detektivku, ale špionážní román.
Sama Agatha Christie používala označení napínavá lehká četba – tady můžeme mluvit například hned o jejím druhém románu Tajemný protivník (s Tommym a Pentličkou), Velké čtyřce (s Poirotem) či třeba o románu N či M? (opět s Tomym a Pentličkou), zasazeném do doby druhé světové války. Pak také o románech napsaných po druhé světové válce věnujících se – právě jako Sešli se v Bagdádu – mj. studené válce.
Je pravda, že špionážní příběhy nepatří většinou k zrovna vychvalovaným knihám Agathy Christie. Z toho důvodu – a také proto, že příběh česky vyšel poprvé až roku 2008 – jsem neočekával, že novinka Sešli se v Bagdádu mě příliš nenadechne. Jenže jsem se mýlil. Příběh se moc hezky čte, je prostě napsaný s Agathinou lehkostí, je napínavý, skoro celý se odehrává v exotickém prostředí Bagdádu a dalších koutech Iráku – třeba i na vykopávkách, s kterými měla sama Agathy Christie zkušenosti.
Až na závěrečné pasáže, které mi přijdou trochu „přeakčněné“ a kde není úplně všechno tak docela vysvětleno, mě tahle knížka zkrátka zaujala. A samozřejmě je také třeba Agathě Christie odpustit některé – řekněme poněkud zvláštní – výmysly. Napadá mě i otázka, jak moc se lišila tehdejší špionáž apod. od toho, co je popsáno v knize…
Originál: They Came to Baghdad
Překlad: Veronika Volhejnová
Vydal: Knižní klub, Praha 2008
