Šepot podzemí (Ben Aaronovitch)

V londýnském metru záhadně zemře americký student, což je přesně příležitost pro konstábla Petera Granta, aby dokázal, proč ho metropolitní policie tak miluje…

Peter se s kamarádkou Lesley a celou mordpartou pouští do vyšetřování a jen pár nadřízených inspektorů tuší (z předchozích dvou dílů) jakou přesně povahu má Peterovo speciální zařazení. Koneckonců čarodějových učňů po Londýně moc neběhá a šéfinspektor Seawoll není zrovna blahem bez sebe z toho, že jako na potvoru má jednoho ve sboru…

Čtení Šepotu podzemí předpokládá znalost předchozích dvou dílů, jinak byste tápali, proč nosí Lesley masku nebo odkud má Peter psa. Ale je to přece tak skvělá série, že je úplně samozřejmé, že ji už všichni četli. Všichni ti, co mají rádi britský humor, městskou fantasy, policejní detektivky a bláznivé kombinace výše uvedeného.

Už se mi stýskalo po pořádné dávce politicky-policejně nekorektních hlášek konstábla Granta, čarodějova učně se západoafrickými kořeny. Jeho případy ze světa, kde není vše tak úplně normální, polechtají bránici a šedé buňky mozkové zároveň. Je to svět, kde se londýnská policie se všemi svými přesně stanovenými postupy jen těžko smiřuje s útvarem pro paranormálno, kde postupy vymýšlejí za pochodu. (Viz třeba: „Metropolitní policie z nějakého důvodu nemá standardizovaný formulář pro duchy, takže jsem ho musel narychlo splácat v excelu.“)

Výborně se bavíte a ještě vás autor protáhne kouty Londýna, které nejsou běžně v turistických bedekrech. Po divadlech a klubech si tentokrát vzal na paškál uměleckou sféru a podzemí. Londýnské kanály už sice propátral S. Williams a jeho Dívka, která si říkala Tuesday, ale ta malá psychopatka neměla tu čest s kanály o Vánocích, plných směsi sraček a ledové vody. To potěšení čekalo až na Petera a jeho pátrací tým…

Ačkoli skutečné vyšetřování se odehrávalo jinde nebo bylo pohřbeno pod vydatnou záplavou odboček, nakonec ruka spravedlnosti dopadla, a to dokonce i na někoho hmatatelného. Ale stejně, největší potěšení má čtenář především z báječně ironických glos, jakými konstábl Grant častuje svého milovaného zaměstnavatele, nebo z hlášek všeobecně. Měla jsem založené asi čtyři, vybrat z nich nejlepší je nemožné:

„Prodej bez koncese,“ začala vypočítávat. „Neoprávněný vstup na cizí pozemek, přijímání kradeného zboží, nanášení výrazné černé řasenky v zastavěné oblasti.“

Originál: Whispers Under Ground, 2012
Překlad: Milan Žáček
Vydal: Argo, 2016
275 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA