Sériový vrah má rád jazz. A tak kde se nebude hrát, tam možná udeří se svou smrtící sekerou…
Tenhle stručný popis velkolepé scény z druhé poloviny knihy zní jako pěkná taškařice, navzdory tomu se jedná o velmi temnou detektivku. Odehrává se roku 1919, kdy bylo New Orleans na jednu stranu rozdělené podle přistěhovaleckých čtvrtí, na druhou stranu se všichni do jednoho báli neznámého vraha…
Zabijáka chtějí dopadnout různí lidé. Neoblíbený policejní detektiv Michael Talbot hlavně proto, že je to asi jeho poslední případ. Čerstvě propuštěný bývalý polda Luca D´Andrea dostal za úkol chytit Sekerníka od místní mafie, které vrah kazí pověst vládců a ochránců města. A mladá Ida Davisová, sekretářka u Pinkertonovy detektivní kanceláře, chce konečně do terénu, a proč nezkusit právě tohle. Každý sleduje svou linii vyšetřování a vy si můžete zkusit skládat kauzu dohromady z jejich střípků (pokud si udržíte přehled…).
20. léta 20. století jsou zřejmě oblíbené, pro svou detektivku si je vybrala také třeba Kerry Greenwood. I když na opačném konci světa, i její příběh z Melbourne je plný přistěhovalců a jejich nadějí na lepší život, špíny a zločinnosti, prvních aut… V australském příběhu se zájem soustředí na místní honoraci, v New Orleans spíš naopak na chudinské čtvrti. Město ovládané rasovou segregací a prokvetlé mafií se snaží přehlušit pomyšlení na všechny své problémy hudbou. Pouliční jazzové kapely, gramofony s operami, broukané melodie z rodného Haiti, všude něco hraje…
Autor sepsal klasickou detektivku se vším, co k ní patří – má pořádně truchlivé hrdiny, kteří bojují s osudem, minulostí nebo špatnou barvou pleti. Brutálního neznámého vraha, který snad umí procházet zdí. Mafii a korupci, kam se jenom podíváte. Vše dobře známé vyvažuje pár nových věcí – třeba dobrý nápad využít reálný případ Sekerníkových vražd, které nebyly nikdy objasněny. Nebo podtrhnout spojení Orleansu s hudbou i tím, že jedním z hlavních postav bude Louis Armstrong zamlada, budoucí legenda, v příběhu ale teprve slibný trumpetista v pochybných kapelách. Další plusový bod autor získává v popisu města, i když i z něj budete mít depresi. Barevný mix černých, bílých, kreolů, cajunů a všeho mezi tím smývá nepřetržitý déšť, jehož velké povodňové finále působí mnohem uvěřitelněji než v nedávném Mostu mrtvého muže.
Je pravda, že autor mohl příběh trochu seškrtat, abyste po čtyř stech stránkách neměli pocit zmatku a naprosté roztříštěnosti. Na druhou stranu konec uspokojivě vysvětlí, jak mohli tři různí lidé sledovat tři různé stopy jednoho a toho samého případu. Nakonec je možná škoda, že se autor víc nezaměřil na zápletku s černou magií a voodoo, protože podle tohohle ponurého čtení je New Orleans totálně prokleté místo…
Originál: Axeman´s Jazz, 2014
Překlad: Silvie Mitlenerová
Vydal: XYZ, 2018
474 stran
