Když se řekne drsná škola, je velká pravděpodobnost, že vám naskočí Raymond Chandler a jeho soukromé očko Phil Marlowe. A právě s ním se setkáváme i v detektivním románu Sbohem buď, lásko má z roku 1940.
Láska Zubra Maloye
Jen náhoda přižene Philu Marlowovi do cesty z vězení propuštěného hromotluka Zubra Maloye, který v baru černošské čtvrti pátrá po své bývalé lásce Velmě. Zubr Maloy zde jednoho člověka v návalu vzteku zastřelí a uteče. Marlowe ještě ten den navštěvuje vdovu po bývalém provozovateli baru, aby zkusil vystopvat Velmu. Také ho kontaktuje muž jménem Marriot a přeje si, aby mu Marlowe dělal doprovod při předání výkupného za odcizené vzácné šperky, které prý banda lupičů ukradla při přepadení z auta jeho přítelkyni. Že akce předání nedopadne zrovna dobře, snad ani není třeba dodávat. Příběh se dále komlikuje a zůstává otázka, jakou spolu mají oba případy souvislost.
Příběh je vyprávěn v první osobě Philem Marlowem a je to zkrátka něco jiného než romány Lady Agathy. Vtipné a ironické hlášky, lidé, kteří nepohrdnou sklenkou skotské či jiného alkoholu (mezi ně patří i sám Marlowe), policisté, kterým nevadí nějaký ten dolar do vlastní kapsy, starý milionář a jeho mladá manželka, která neváhá svádět Phila, poměrně rychlý spád děje. Jsou zde vyloženě napínavé pasáže, ale také ty, ve kterých dochází k zpomalení tempa a čtenář si vychutná spíše rázné poznámky, rozhovor mezi postavami, prostor je tu také věnován popisu místností nebo třeba cestě z místa na místo. Jak se kniha blíží ke konci, začíná být také vážněji laděná – ale korupce, jeden z problémů, na které autor poukazuje, k policii zkrátka také patří.
Nápady odjinud
Riskuji sice, že mne milovníci Chandlera ukamenují, ale za sebe říkám, že se mi kniha sice líbila a bylo to kvalitní počtení, ale přiznávám, že jsem zkrátka očekával větší „bombu“. Je-li ale Chandler kritizován kvůli zápletkám a jejich řešení, v tomto případě vám nabízí sice ne zrovna jednoduchou zápletku, ale ani na tolik složitou, aby se každou chvíli muselo pro připomenutí listovat předchozími stránkami, a hlavně na konec rozmotanou.
Závěrem dodejme, že Raymond Chandler pro Sbohem buď, lásko má podobně jako pro jiné romány (a podobně jako v některých případech třeba také Agatha Christie nebo Miloš Urban) použil motivy svých dřívějších povídek, jde o celkem tři příběhy, a to Muž, který měl rád psy, Najděte to děvče a Mandarínský jantar (všechny souborně publikovány ve sbírce Vrah v dešti).
Originál: Farewall, My Lovely (1940)
Překlad: Heda Kovályová
Vydal: Albatros, Praha 2005, edice Albatros Plus
272 stran
První vydání v češtině jako součást sbírky Třikrát Phil Marlowe (Odeon, Praha 1967)
