Rukojmí (Stefanie Pintoffová)

Nějaký blázen se zabarikádoval v katedrále sv. Patrika. Blíží se Vánoce a New York se probouzí do deštivého rána. Všichni se mají fajn, až na jednu paní na schodech před katedrálou. Poté, co ji únosce zabije, policie u ní najde vzkaz, aby sehnali agentku Rossiovou. Zdá se, že vrah má nějaký plán…

Policie i FBI pracují jak mourovatí, aby zjistili cokoli, co pomůže osvobodit rukojmí z kostela, který je ale prošpikovaný náložemi a naprosto nedobytný. Nezbývá než plnit únoscovy požadavky, a těmi jsou sehnat pět konkrétních lidí a dovést je před katedrálu. Vyjednavačka Eva Rossiová je znovu vtažena do hry, i když už s tím po traumatickém selhání chtěla přestat. Ale ve hře jsou životy – už zase. Je na čase, aby měla Eva svůj dream-team, se kterým snad zvládne zabránit nejhoršímu.

Sestavování staré party mi na krátkou chvíli připomnělo knihu Podfuk od Janet Evanovich, tam vlastně FBI také více méně spolupracovala s bandou kriminálníků. Ale Podfuk byla legrace a nadsázka, tohle je míněno drtivě vážně. Takže se připravte na tým čítající obrovského černocha pašeráka, tlustého nejistého defraudanta, veterána s poválečným syndromem a nervózního hackera, prostě partu špinavců, kteří vyměnili roky v base za službu pro federály ve speciálním týmu, řešícím úkoly nad rámec předpisů. Jejich metody jsou nelegální, trestní rejstříky plné. A jestli selžou, nikdo nad nimi slzu neuroní. Ale jejich vzájemné špičkování je jediným aspoň trochu úsměvným bodem knihy.

Jsou to nervy. Pořád někde odtikává čas, který únosce policii dal na nový úkol, a Eva ani tým nemají nic podstatného. Román je špičkovou sondou do fungování takovýchhle krizových situací (když si odmyslíme ten A-team), do analýzy dat, hledání souvislostí, profilování (také se hodí kontakty na gangy) zkrátka je to vysoce profesionálně odvedená řemeslná práce. Paní autorka si dala záležet na rešerších, zapomněla ale na jiskru. Ale i tak má kniha něco do sebe.

Sice se vám hrdinové nijak zvlášť nedostanou pod kůži, ale umím si je představit ve filmu. Celý příběh jako by byl přímo stvořen pro filmové zpracování, všechno to odpočítávání, nervozita, policejní manévry. Byl by to skvělý akční thriller na nedělní podvečer. A možná by američtí filmaři dokázali zařídit, aby vyznění toho příběhu v televizi nebylo tak pesimistické, že lidstvo jako takové není jen stádo tupých ovcí, že ještě má šanci. Uvidíme, co si pro nás autorka připraví, Eva Rossiová a její tlupa ještě neřekli své poslední slovo…

 

Originál: Hostage Taker, 2015
Překlad: Pavel Pokorný
Vydal: Knižní klub, 2016
446 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA