Příběhy odehrávající se v jakémkoliv nemocničním prostředí působí na člověka depresivně už samy o sobě. Psychiatrie tyto pocity naprosto vygraduje.
Někdy jsou v nás vzpomínky ukryty hodně hluboko a naprosto nemají pražádný zájem se vrátit zpátky. Podobné pocity prožívá Bret Taylor, námořní veterán. Krutá vražda, jíž byl svědkem, vykonala své. Ač se mu snaží být jeho láska Paula všemožně oporou, Bret sám vlastně neví, jak by se k ní měl chovat.
Pravý Ross Macdonald plný napětí za neustálého našlapování jakéhosi tajemství. Jak moc si člověk může být jist svým okolím? Myslí to s vámi ti nejbližší opravdu tak mile a nezjištně? I přes veškerá varování a odrazování se Bret pouští na vlastní pěst do pátrání, které končí zcela šokujícím závěrem.
Velmi zajímavé je propracování postavy Breta, který vyrůstal s přísným otcem a takříkajíc klášterní výchovou. Tato krutá výchova se promítá do života, který vede dospělý člověk s nebezpečnou dravostí. Téměř neschopnost důvěrných citů, strnulost, opovržení je důsledkem výchovy, jež si Bretův otec možná ani nechtěl uvědomit.
Když knížku čtete, říkáte si, jestli s tím Bretem máte sympatizovat. Nebo obdivovat oddanou Paulu, které nevadí, že jí Bret opovrhl a vzal si jinou? Snaží se snad Paula něco důležitého zakrýt? Kniha plná citových zmatků, které ale nezabředávají do nudných pasáží dokáže dodat pocit, že čas jí strávený nebyl v žádném případě časem zbytečným.
Originál: The Three Roads
Vydal: BB art 1998
Překlad: Markéta Hadačová
