Je to velká náhoda, ale v krátké době se mi dostaly do rukou hned dvě knihy o rekonstrukci staré vily. Ale zatímco knížečka „To nemyslíte vážně, pane Tanner“ je humoreskou o 150 stránkách na téma nemožných řemeslníků, Lise Jackson nestačilo ani 500 stran na rozpracování myšlenky, jak hodně špatný nápad byl začít opravovat dům, ve kterém straší…
Sarah Stewartová utekla od jedněch problémů přímo do náruče jiným. Vzala své dvě dcery a vrátila se do domu, kde vyrůstala – jako by mezitím všechny důvody, proč odtamtud kdysi utekla, zmizely mávnutím kouzelného proutku. Ale ony nezmizely. Ten polorozpadlý dům, honosně nazvaný Modrý páv, má stále tísnivou atmosféru, prosycenou špatnými vzpomínkami, a Saražina starší sestra stále zůstává nezvěstná…
Ani dcery hlavní hrdinky nenesou stěhování právě nejlíp – puberťačka Jade vnímá vše jako jedno velké spiknutí, obzvlášť když ve starém domě nejde internet. Mladší Gracie má zas trochu bujnější fantazii, našla si legendy o vile a všude vidí přízraky…
Lisa Jackson nám postupně představuje obyvatele městečka Steward´s Crossing, včetně šerifa, jemuž dělá starosti pohřešované děvče, nebo stavebního dozoru Clinta, který na Sarah od střední školy nepřestal myslet… A nesmíme zapomenout na jednoho anonymního psychopata, který si před školou vyhlíží svou další oběť.
Před čtením téhle knihy jsem měla jisté obavy. Třeba že mne nebudou bavit postavy, se kterými nemám moc společného. Nebo že tloušťka knihy bude to jediné, co bude na románu děsivé. Ale nic z toho se nepotvrdilo: každá z obyvatelek Modrého páva má něco do sebe, čím si čtenáře získá. Sarah si sama pro sebe nadává, když se přistihne dělat ty samé výchovné chyby, jako její matka. Gotička Jade je v nové škole za velkou drsňačku a puberta s ní jenom tříská. A dvanáctiletá Gracie je tak přemoudřelá, až při hovorech se Sarah není jasné, kdo je tu starší a kdo koho vychovává… A ta děsivost? Prostřihy k unesené Rosalii (nebo i k únosci, když už jsme u toho) působí jak studená sprcha – člověka při těch scénách až mrazí, a k tomu ještě s určitostí ví, že bude hůř.
Tentokrát jako by Lisa odmítla veškeré škatulkování do jediného žánru a přihodila od každého něco. Detektivku, duchařinu i otvírání rodinných skříní s kostlivci, psychothriller i trochu romantiky… Zní to, jako by pejsek s kočičkou vařili dort, ale na těchhle 560 stránkách je na vše dost prostoru a aspoň máte jistotu, že se pořád bude něco dít. A to „něco“ vás udrží ve střehu po celou dobu. Přinejmenším proto, že každá z těch různých přísad předkládá otázky, na které chcete znát odpovědi (nebo si potvrdit svá podezření.) Anebo proto, že jste prostě propadli literárním kouzlům Lisy Jackson, kdy se stránky obrací málem samy a polovina knihy je najednou pryč, aniž byste si toho všimli – naprostá magie…
Originál: Close to Home, 2014
Překlad: Marie Čermáková – Frydrychová
Vydal: Domino, 2015
565 stran
