„…Potřeby většiny jsou nadřazeny zájmům jednotlivců…“ Tímto citátem se řídí věhlasný chirurg, který pro svůj výzkum shání vhodné objekty, na kterých dělá pokusy končící smrtí. Policie i veřejnost ho považují za šíleného masového vraha, ale to on si nepřipouští. On přece nedělá nic špatného, že?
Autor vás nijak nešetří, a tak skočíte do příběhu rovnou po hlavě. V prologu se seznámíte s mladou Geneviou, která se v baru nechá sbalit šarmantním modrookým brunetem. Když ji pozve do svého bytu, ani na chvíli nezaváhá a jeho pozvání přijme. Julian ji zaveze do domu, který si pronajal na cizí jméno, a tam jí hodí do pití prášky na spaní. Když se dívka probudí, zjistí, že je připoutaná k lůžku v jakémsi skladu, který vypadá jako provizorní operační sál.
Další stránky autor věnoval Julianovi a vy si spolu s ním přečtete dopis, ve kterém se dozvídá, že nedostane peníze na svůj projekt, pokud nedodá přesvědčivé důkazy o tom, že jeho metoda léčby srdce bude fungovat. Julian je sice věhlasný kardiolog a mezi svými pacienty má vhodný materiál k výzkumu, ale protože není hloupý, je mu jasné, že své pokusné králíky bude muset shánět jinde. A tak se rozhodne vraždit.
Autor do detailů popisuje, jak postupuje při své první „operaci“ a vám se hrůzou ježí chlupy. Představujete si Juliana jako šíleného maniaka s pěnou u pusy? Pak jste úplně vedle. Julian je okouzlující a při své „práci“ postupuje metodicky a chladnokrevně. Pasáže, ve kterých je on a jeho oběť, by obstály i v hororu.
Daniel M. Annechino prý před napsáním této knihy dva roky zkoumal chování a motivaci sériových vrahů. Evidentně se to vyplatilo. Julian je uvěřitelná postava, která působí velmi reálně. U svých prvních obětí se zabývá pouze medicínou, ale u těch, co přichází na řadu později, popouští uzdu své fantazie a dává průchod svým zvráceným choutkám. Své oběti si pečlivě vybírá a fakt, že je čím dál odvážnější, je čtenářsky velmi vděčný. Sérioví vrazi jiných autorů si oběti vybírají podle stejného klíče, ale s tím se Annechino nespokojí. On je originální a snaží se překvapit a šokovat.
Proti vrahovi stojí dvojice detektivů, která má, upřímně řečeno, dost starostí sama se sebou. Případem Resuscitátora je oficiálně pověřen detektiv Alberto Diaz, ale ten se vyšetřování na čas vzdá, protože jeho sestra měla autonehodu a leží v kómatu. A tak dostane šanci jeho přítelkyně a bývalá kolegyně Sami Rizzová. Ta byla expertkou na sériové vrahy, ale od policie odešla poté, co ji málem umučil vrah, který své oběti přibíjel na kříž. Sami se stará o nemocnou matku, malou dceru a řeší svůj vztah k Alovi. Druhým rokem studuje na univerzitě, ale čím dál víc si uvědomuje, že práce sociální pracovnice není to, po čem by toužila. Když Al odletí za sestrou a ona dostane nabídku od bývalého šéfa, dlouho neváhá a pouští se do vyšetřování.
Celá knížka je plná nečekaných zvratů a šokujících odhalení, ale já na ní nejvíc oceňuji něco jiného. A sice to, že si s vámi autor celou dobu hraje jako kočka s myší. Nejspíš si jako já utvoříte „zaručeně správnou“ teorii o tom, kdo vraždí. Já si byla vrahem jistá tak, že když jsem na konci zjistila, že ve skutečnosti vraždí někdo úplně jiný, nevěřícně jsem listovala stránkami, abych se ujistila, že jsem závěr pochopila správně. A pak mi došlo, že přesně tohle autor chtěl.
Probuzení je skvělý thriller, který neodložíte, dokud ho celý nepřečtete. Tempo vyprávění je rychlé, pořád se něco děje a jako bonus jsou tady pasáže, kde se dozvíte pár věcí z medicíny. Policisté se nechovají jako románové figurky, ale jako postavy z masa a kostí. Celý příběh je fikce, ale zaručuji vám, že se do něj začtete tak, že vám to ani nepřijde na mysl.
Originál: Resuscitation (2011)
Překlad: Dalibor Míček
Alpress, Frýdek-Místek 2012
edice Klokan
352 stran
