Přišla z moře (Miloš Urban)

Miloš Urban Přišla z moře„Inteligentní román noir jako odpověď současným krvavým krimi thrillerům,“ tak charakterizuje nakladatelská anotace poslední knihu Miloše Urbana, jež není v rámci jeho tvorby prvním kouskem, který nějakým způsobem používá motivů záhadna, kriminálna či detektivna. Oproti zahraničním krvákům ovšem v knize dochází pouze k jedné vraždě, což zdůrazňuje i sám autor:
„Vždycky mě baví si s žánry spíš hrát, a proto pokud severští a také angličtí současní autoři nechávají mezi sebou vyvražďovat celé rodiny a rodinné klany, tak mě se zdálo dobré zatroubit na ústup a udělat pořádně, ale pořádně tuhle vraždičku jenom jednu.“ (Více najdete v reportáži z křtu knihy Přišla z moře.)

Oproti magické Praze v dřívějších titulech se celá kniha odehrává v Anglii a vypráví ji Karel Vrba, český mladík na stáži v provinčních novinách.
Je mu 27 let a hlavou mu táhnou věci, jež jeho vrstevníci skutečně řeší, kromě práce v deníku se stihne seznámit s dívkou Pauline, na kterou český muž působí svým chováním správně angličácky. Když se na pláži zjeví tajemná krásná dívka ve žlutých plavkách, pro provinční noviny je to šlágr, tím spíš, že dívka právě s Karlem nejprve mlčky a poté i slovy komunikuje. Poměrně brzy se zjišťuje, kdo je ona slečna, a Karel tak potkává její bohaté rodiče — tím se příběh teprve rozjíždí.

Přestože po celou knihu zachovává Urban čtivý a nekomplikovaný (a není to myšleno nijak hanlivě) styl, obzvlášť prostřední část knihy je hodně pomalá, až se čtení může stát nudným. I když se zdá zřejmé, kdo by mohl být zavražděn, předlouhou dobu trvá, než čtenáři získají definitivní odpověď na otázku po identitě té jedné jediné oběti na celou knihu, a ani se v příběhu nic zásadního neděje.
Vyprávění Vrba prokládá různými vtípky, třeba ohledně opačného pohlaví, ale především úvahami o současné Anglii, která už není tou starou dobrou Anglií. Několikrát se vyjadřuje k tomu, jak jsou posuzováni přistěhovalci z různých koutů světa. Oproti dívčinu bohatému otci zůstává jen chudým chlapíkem odkudsi z Východu, jak jej někteří vnímají a možná ani příliš neřeší, jestli je Polák, či Čech.

„Pochopil jsem, že všichni ti muslimové a hinduisté, co si je Británie od padesátých let natahala jako služebné síly, jsou mu milejší než já nebo Polák, který mu chodí spravovat ucpaný dřez. Na ty první už si zvykl.“
(s. 93).

Tyto úvahy, které se porůznu objevují v celé knize možná zbytečně příliš často, završuje předposlední, třináctá kapitola. V napínavém momentu je dvanáctá kapitola useknuta a ve zcela nedějové třinácté kapitole vypravěč (ale zřejmě také autor) sděluje své názory na současnou Anglii, jak kdyby mělo jít spíše o článek do sobotní novinové přílohy.

Ještě než se konečně objeví mrtvola, a tím zároveň mnohé objasní, začne se Vrba chovat podivně konspiračně. Za dívkou, která už nechodí v plavkách, i když je jasné, že by ji Vrba rád viděl bez plavek, se vydává v utajení. V autě a s mobilem, které by policie neměla vystopovat, ač vlastně není zcela jasné, čeho se obávat. Akční tempo závěru pak zpomalí již zmíněná úvahová kapitola.
Že Urban napsal klasickou detektivku, byť se v knize zmiňují, se v ději definitivně popře, když se objeví postava, o níž Vrba poznamenává, že nebyla v duchu správné detektivky představena brzy na začátku příběhu. Výsledkem je kriminální příběh s pomalým tempem vyprávění, jehož řešení zarazí.
Je tu komplikované provedení zločinu, které působí nereálně, stejně jako vypadá i samotný motiv. To vše dovršuje, jaký osud si zvolí sám Karel Vrba, zpočátku pouhý pozorovatel příběhu, byť může být zajímavé sledovat, jaké obchody je člověk schopen uzavřít.

Jistěže detektivka nebo nějaké žánrově příbuzné dílo nemusí být pravděpodobné a na ostrově může řádit devítinásobný vrah Agathy Christie, ale některé věci zkrátka mohou zarazit. Po dočtení jsem byl bohužel právě zaražen, co se to všechno na konci příběhu semlelo a jak se věci vysvětlily.
Těžko říct, pro kolik čtenářů možné zklamání z příběhu zmírní fakt, že knihu bez typografických chyb vysázel Pavel Rút a vybavil ji pěknou obálkou a celkově povedenou grafickou úpravou.

Argo, Praha 2014
296 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Juan Zamora

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA