Případ pro exorcistu (Michal Sýkora)

Nová česká detektivka Případ pro exorcistu (leden 2012, Paseka) přivádí tým detektivů v čele s majorkou Marií Výrovou do hanáckého Štěpánova a Olomouce, aby tu vyšetřili vraždu mladé ženy, která vypadá jako oběť nepovedeného exorcismu.

Mladá žena Veronika Štěpánová měla tajný vztah s místním knězem Karlem Karasem. Ten je sice smrtí přítelkyně zdrcen, ale i tak není jistota, že do podivného případu není zapleten. Okruh podezřelých se rozšiřuje o bláznivého autora Fořta, který má pocit, že mu Karas záměrně uškodil při oponentuře věnované méně známým náboženským sektám a považuje ho tak za svého úhlavního nepřítele. Nebo by vrahem mohl být bývalý ženatý milenec a zároveň Veroničin profesor, se kterým měla poměr během studií na olomoucké univerzitě?

Moderní prostředí s SMS zprávami, vtíravými novináři a Facebookem tvoří oproti vesnici s typickými vesnickými vztahy a tradiční soutěživou pohostinností zajímavý kontrast. Když už si myslíte, že víte, kdo hrůznou vraždu spáchal, vyvede vás autor z omylu. Vás i celý vyšetřovací tým, který musí začít zase od začátku.

Michal Sýkora si jako svou hlavní vyšetřovatelku vybral padesátiletou právničku Marii Výrovou, která nesnáší vojenské hodnosti, téměř všem vyká a ostatní jí říkají „Velká Sova“. Když se potřebuje koncentrovat na případ, nechává se unášet písněmi Boba Dylana. Stejným způsobem využíval vážnou hudbu inspektor Morse britského spisovatele Colina Dextera, který posloužil jako autorova inspirace pro osobu vyšetřovatelky. Tým doplňují Pavel Edelweiss, kterého si Velká Sova vychovává jako svého nástupce, a nejnovější posila, Kristýna Horová. Ta má velký zájem se přímo začlenit do vyšetřování, jako začínající detektiv má ale trochu problémy s vypjatými situacemi. Šéf oddělení Viktor Vitouš je milovníkem výslechů, při kterých by se ke všemu přiznal i naprosto nevinný člověk a navíc je „rekordmanem v sociálních fóbiích“.

Michalu Sýkorovi se podařilo vytvořit uvěřitelné, lidsky zajímavé postavy, jejichž další příběhy budete určitě chtít sledovat dál. Celý příběh je velmi napínavý, autor umí čtenáře velmi dobře udržovat v nejistotě a napětí.

Ačkoliv jsem rozený knihomol, při prvním „prolétnutí knihou“ jsem trochu zaúpěla. Text je totiž příliš nahuštěný a tak trochu „slitý“. Titulu by rozhodně prospěl větší font písma nebo alespoň řádkování. Další chybou je i záměna jména člena týmu Pavla Edelweisse za Martina na zadní straně obálky. Škoda těchto chyb, protože příběh samotný vás chytí od začátku a s přibývajícím textem vás tvrdošíjně nebude chtít propustit. Případ pro exorcistu je svižná a typicky česká detektivka, a navíc třeba díky hanáckému dialektu vyloženě kouzelná.
„Jarin!“ vyprskla paní Krňávková. „Promiňte, pane inspektor, ale ve Jarina neznate. Ten každe večer okamžitě osne, chrápe jak sviňa a nic ho neprobodi. Vite, on ma každé večír popito, to vite, s chlapama v sokolovne, nekdy se sežeró jako ten dobetek, to mo pak řekno, te sviňo, te mě něchoď dom tak sežraté, a on se mně směje.“ (str. 42)

Michal Sýkora (1971) působí na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Kromě jiného tam vede i semináře věnované britským detektivkám. Michal Sýkora je i autorem monografie o Vladimiru Nabokovovi a dalších literárněvědných publikací.