Po čtvrtém (Spis Rosenherzová) a třetím (Partitura smrti) dílu, které dějově následují, jsme se konečně dostali k prvnímu příběhu ze série německého autora Jana Segherse s komisařem Martahlerem.
V příběhu se několikrát výrazně změní scéna, což ho dělá záhadnějším. Nejprve nás román vrací do roku 1999 s krátkou zprávou o dopravní nehodě, kterou většina cestující rodiny nepřežila. Zmizela jen mladá šestnáctiletá dívka.
Vdova Fouchardová nalezne ve svém chlívku stočenou spící dívku. Ujímá se naprosto zubožené dívky, která je jinak neobyčejně krásná. Stráví s ní několik měsíců a pak najednou starší žena umírá. Po smrti své zachránkyně už nemá Manon důvod na statku zůstávat a odchází.
Hlavní komisař Martahler z frankfurtské kriminálky stále vzpomíná na svou již 15 let mrtvou ženu. Právě její smrt při přepadení banky byla důvodem, proč se dal k policii. Ve svých 42 letech stále žije osamoceně a s novým vedoucím oddělení Herrmannem má stále menší chuť chodit do práce. Ze své dovolené je hned první den odvolán k případu bestiálně podříznutého muže, který byl nalezen v lese. Není ho možné identifikovat a jediným vodítkem se zdá být kus lístku od benzinové pumpy. Tam se komisař dozvídá o tom, že oběť jela v autě spolu s dalšími dvěma muži a jednou dívkou. Stále se ovšem nedaří nalézt jméno oběti. Nevěsta čekající na obřad postrádá ženicha, který je brzy nahlášen jako nezvěstný.
V jednom z frankfurtských hotelů je nalezen brutálně zavražděný novinář, který tam trávil čas s velmi nádhernou dívkou.
Ale to ani zdaleka není vše.
Přestože bych tomuto titulu věnovala spíše přívlastek psychologický, detektivní pátrání příběhu nechybí. Probíhá, ale pomaleji a rozvláčněji, než jsme u Segherse zvyklí. Jako by to nebylo to nejdůležitější, co nám chce autor sdělit. A nejspíš ani není. Stanou se velice brutální vraždy, chcete znát jejich pachatele, ale stále jako byste se potřebovali dozvědět ještě něco dalšího. Seghers se tu spíše věnuje postavám a jejich psychologii. Z předchozích knih víme, že i tohle je jednoznačně jeho parketa. V Příliš krásné dívce ovšem nemá vyprávění tu jeho obvyklou svižnost.
Kdo četl předchozí autorovy detektivní romány, možná bude z knihy trochu zklamán. Seghers je typický svým bohatým stylem vyprávění, kdy vás vtáhne do příběhu a přitom nemáte čas se nudit. Jeho styl není příliš krvežíznivý, autor je zkrátka skvělý vypravěč. Příběh se vám vine přímo před očima, postavy jsou bravurně prokreslené. V Příliš krásné dívce velmi vyniká Manon. Možná i nad všechny ostatní postavy. Krásná zoufalá dívka, nad kterou se vznáší velké tajemství.
Čtenáři předchozích knih se konečně dozví začátek vztahu Marthalera a jeho české přítelkyně Terezy. Sledujeme jeho vztah k novinářům, který má ke vstřícnosti hodně daleko. Poznáváme komisařovy kolegy, vzájemné vztahy, sympatie, naschvály a osobní život detektiva. Příliš krásná dívka je úvodem do série a z celkového pohledu mi román přišel jako přípravný startovní materiál pro další již výborné díly.
Frankfurter Rundschau postavu Marthalera přirovnává k severskému Wallanderovi. Německý kolega mi přijde méně komplikovaný, i když i tak je poměrně dost svérázný. Rozhodně se dá říci, že Seghers se jednomu ze svých literárních vzorů, Henningu Mankellovi, velmi zdatně vyrovnává.
Možným důvodem, proč se nakladatelství Host rozhodlo vydat nejdříve aktuálnější tituly, by mohl být fakt, že novější díly jsou svižnější a více zaměřené na vlastní vyšetřování zločinu. Pokud ke knížce Příliš krásná dívka budete přistupovat spíše jako k psychologickému románu, budete nadšeni. Jestliže s četbou Segherse začínáte a kniha vám přijde poněkud rozvláčnější, nenechte se odradit a určitě si přečtěte volná pokračování série. V srpnu by mělo nakladatelství Host vydat nový detektivní román Nevěsta na sněhu.
Originál: Ein allzu schönes Mädchen, 2004
Překlad: Iva Kratochvílová, 2013
Vydalo nakladatelství Host, 2013
378 stran
http://nakladatelstvi.hostbrno.cz
