V záplavě detektivek současných zahraničních autorů se klasikové žánru mohou přehlédnout. Přestupní stanice vyšla sice v češtině naposledy v roce 2011, nevěřím však, že se zařadila do knižních žebříčků prodejnosti. Jako ukázka, jak se detektivky psaly dříve, ale za pozornost stojí…
Počin bratranců Frederica Dannaye a Manfreda B. Leeho tvořících pod pseudonymem Queen, jak se jmenoval i jejich hrdina, jenž je sám autorem detektivek, začíná v Trentonu, hlavním městě amerického státu New Jersey.
Pan Queen (postava) opustivší svůj domovský New York náhodně potkává dávného kamaráda, právníka Billa Angella. Bill má v jakési chatě domluven sraz se svým švagrem. Když Bill na místo přijíždí, v autě odtud akorát mizí jakási neznámá žena a v chatě objevuje švagra Joa Wilsona umírajícího, jak opakuje slovo ženská. Do pátrání, kdo Wilsona zavraždil, se samozřejmě zapojuje Ellery Queen a během dlouhé scény na místě činu, už za přítomnosti náčelníka policie De Jonga, vychází najevo účel chaty. Na místo totiž přijíždí — díky Elleryho pohotovosti — bohatá Newyorčanka Jessika Gimballová se svou dcerou Andreou.
Chata byla tedy přestupní stanicí mezi dvěma životy — bohatým a společensky na výši ve sňatku s madam Jessikou pod reálným jménem Joseph Gimball a pod falešnou identitou a v prostém manželství, ve kterém tvrdil, že na cestách prodává bižuterii. Od rodinného právníka Amityových pana Finche se dozvídáme, že Wilson-Gimball uzavřel velkou životní pojistku, kterou z původní dědičky změnil na Lucy.
Kniha o pěti kapitolách s názvy Tragédie, Stopa, Soud, Past, Pravda je napsána v duchu klasických detektivek, kdy se řešení nedá jen odhadnout, ale rovněž vydedukovat na základě servírovaných stop. V případě Queena (autora) jsou čtenáři na konci předposlední kapitoly Past navíc vyzváni — již mají k dispozici všechny stopy a pachatele mohou sami zjistit. V tomto případě se jedná o nejrůznější maličkosti a pro úspěšnou dedukci je tak třeba věnovat při čtení pozornost všelijakým detailům, které se mohou jevit jako nepodstatné informace.
I když pasáž odehrávající se na místě činu, kdy se postupně odhaluje dvojí identita zavražděného a okolnosti kolem životní pojistky, může dnešnímu čtenáři možná připadat až neuvěřitelně zdlouhavá, přece jen se jedná o čtivý příběh. Ač o klasickou detektivku, místy s akčními dějovými zvraty třeba v duchu případů Perryho Masona (už třeba popisování objevení umírajících a úprk vražedkyně, nebo přinejmenším podezřelé), ostatně se soudním procesem souvisí celá kapitola Soud, v níž nechybí ani u Gardnera tak časté výslechy svědků.
Ještě jedním se příběh liší od klasických detektivek a snad můžu říct, že je i převyšuje. Nevěnuje se jen vyšší společenské třídě, jak bývá zvykem třeba u klasických britských detektivek, kde nižší společenskou třídu často reprezentuje jen služebnictvo, ale i „obyčejným lidem“ — Lucy a její bratrovi Billovi. Aby kromě detektivního pátrání a pohledu na různé společenské vrstvy nechyběl také milostný příběh, Bill projevuje zájem o „slečinku“ Lucy, třebaže ta již má snoubence.
V závěrečném doslovu Vražda jako jedna ze společenských her napsaném Josefem Škvoreckým (v recenzovaném vydání z roku 1968) se pak dozvídáme o důvodech, proč různí autoři začali tvořit detektivek, a hlavně podrobnosti o autorském duu bratranců. V něm jsou popsány zajímavosti o jejich činnosti (nekončila u vlastní tvorby, vydávali také tematický časopisy Ellery Queen’s Mystery Magazine, jež dosud existuje, nebo třeba sestavovali žánrové antologie) a detektivce vůbec. Pokud však čtenáře bude číst doslov jako první, bylo by vhodné vyhnout se závěrečné pasáži oddělené od předchozí čarou — v ní je totiž prozrazováno a komentováno rozuzlení příběhu. Podle Škvoreckého se přes určité výtky týkající se vraždící osoby jedná o „dobrou ukázku rané práce autorů“.
Má pravdu?
Docela komplikovaná dvojí identita zavražděného a některé Elleryho dedukce, to by v současné detektivce mohlo připadat jako poměrně nepravděpodobné, v příběhu ze zlaté éry detektivky — mimochodem také z doby, kdy se Amerika potýká s finanční krizí — se to však snese a snad to do ní i patří. Příjemná a dobře napsaná pohádka pro dospělé.
Originál: The Halfway House (1936)
Překlad: Gustav Bernau
Doslov: Josef Škvorecký
Mladá fronta, Praha 1968, edice Smaragd, svazek 48
248 stran
