Detektiv Harry Bosch odchází do důchodu a pracuje pro stranu, kterou během své policejní kariery nejvíce nesnášel – obhajobu. Jediným ospravedlněním je pro něj snaha najít skutečného vraha a pomoc obhájci, kterým není nikdo jiný než jeho nevlastní bratr Mickey Haller.
Detektiv Harry Bosch sloužil desítky let u losangeleské policie. Nedávno se dostal do věku, kdy by mohl odejít do důchodu, ale tento krok ještě nějaký čas odkládal. Když ale byl kvůli drobnému prohřešku postaven mimo službu a byl mu pozastaven plat, donutily ho ekonomické a sociální důvody odejít do výslužby hned. S novým statutem „nepotřebného důchodce“ se jen těžko smiřuje a renovace starého Harleye, kterou také dlouho odkládal, je jen slabou náplastí.
Když se mu jednoho dne ozve nevlastní bratr Mickey Haller a nabídne mu práci, mohlo by se zdát, že by to mohla být ta pravá náplň na penzi. Známý advokát Mickey, chce, aby pro něj Harry pracoval jako vyšetřovatel obhajoby poté, co jeho vlastního vyšetřovatele srazilo z motorky jakési auto na dálnici. Hallerův klient Da’Quan Foster je obžalován z brutální vraždy manželky jednoho policisty, přičemž důkazy, včetně DNA, hovoří jasně proti Fosterovi. Ten však tvrdí, že je nevinný a Mickey je přesvědčen o tom, že dokáže nezvratné důkazy vyvrátit.
Harry zprvu nechce o práci pro obhajobu ani slyšet. Jako policista dostával roky za mříže ty nejhorší zločince, a tak je logické, že nesnáší advokáty, kteří jim zase pomáhají na svobodu. Často jen díky drobné chybě vyšetřovatelů.
Haller ho však nakonec přemluví. Není to ale díky jeho přesvědčovacím schopnostem, které se mu bohatě vyplácejí u soudu. Jestli něco Harry nesnáší více než právníky, tak je to fakt, že ve vězení možná sedí nevinný člověk, a tudíž si skutečný vrah vesele běhá na svobodě. Harrymu je však jasné, že pokud jednou takto překročí Rubikon, dostane se mu pohrdání a dokonce možná i nenávisti od většiny bývalých kolegů…
„Býval dobrým policistou, ale spáchal ten nejhorší hřích, protože svědčil proti zkorumpovaným kolegům.“ Možná si vzpomínáte, že touto fádní frází začínal v devadesátých letech tehdy celkem populární seriál Odpadlík. Podobnou frází bychom mohli uvést i Harryho osmnáctý případ (i když některé weby z neznámého důvodu uvádějí, že jde o dvacátý titul): „Býval dobrým policistou, ale spáchal ten největší hřích, protože stojí opačné straně justičního systému.“
S postavou Harryho Bosche amerického spisovatele Michaela Connellyho jsem se poprvé seznámil až v románu Pád (15. titul série), kdy Harrymu do důchodu zbývaly tři roky. Na konci recenze jsem vyjádřil naději, že Connellyho detektiv snad jen tak do penze nepůjde. To se mi splnilo – spolu s ním jsme mohli „vyšetřovat“ ještě další dva případy (Černá skříňka a Hořící pokoj). Nyní se tedy čas završil, Harry opouští policejní složky a stává se soukromým vyšetřovatelem. I když už policii jednou opustil a pracoval jako soukromý detektiv (v románech Ztracené světlo a Temné proudy), přesto by se nabízelo říci, že prací pro obhajobu možná část fanoušků ztratí, ale noví mu zase přibydou.
Myslím, že to s tou ztrátou nebude tak zlé. Harry sice (zpočátku jen neochotně) provádí soukromá pátrání, ale to nic neubírá na jeho svědomitosti a metodičnosti, kterou máme tak rádi a kterou jsme si oblíbili. Díky níž nám nevadí, když jsou v románu pasáže, kdy se zdánlivě nic neděje. Jistě se mnou budete souhlasit, že je krásné pozorovat téměř jakéhokoliv profesionála při práci (tedy asi kromě patologa). Ať už je to kovář, truhlář nebo třeba sklář. Stejná radost je číst o tom, jak Harry zakládá složky, metodicky čte vyšetřovací spis, kombinuje a domýšlí a zužitkovává všechny léty nabité zkušenosti.
Samozřejmě při práci pro obhájce už nemá takové možnosti, jako když byl u policie. Leccos je pro něj nové. Co bylo dříve samozřejmě, jako třeba přístup ke spisům a důkazům, nebo i zdánlivě banální maličkost, že může kdekoliv beztrestně zaparkovat, už neplatí. Na druhou stranu o to více musí využít nabytých vědomostí a nasadit svůj důvtip. Někdy musí bohužel pro něj balancovat na samé hranici zákona, ale smysl pro spravedlnost a snaha přijít na to, kdo je skutečný pachatel, je silnější.
V románu je řada prvků, se kterými se čtenáři Boschových příběhů nejspíše setkají poprvé. Ve scéně, kdy se musí tajně vplížit do policejní budovy, jednoho ze svých dřívějších pracovišť, aby si tu opatřil jisté důkazy, ani nedýcháme. S Harryho novým působištěm se Connellymu objevují nové možnosti a není překvapením, že je uznávaný autor dokázal skvěle využít. Mimo jiné se zde nabízí nový motiv v podobě toho, že se možná bude muset Harry postavit proti vlastním kolegům a kromě kriminálníků tak může čelit novým protivníkům. Tenhle motiv je ale využit jen částečně a je to trochu škoda. Stejně jako malinko odbytého finále – jsou tu dvě scény, které se daly předpokládat, navíc Mickeyho závěrečný tah obhajoby také není příliš přesvědčivý. Ale to se dá snadno prominout.
Případy, kdy obhájce či policista, ať už státní či soukromý, stojí proti hradbě na první pohled pádných a nezvratných důkazů, jsou vždy oblíbené. V literatuře i ve filmu. Čtenáři či divákovi je jasné, že to někde nějakou skulinku či prasklinku má. Jen je třeba ji objevit a šťourat do ní tak dlouho, až z ní bude větší puklina. Až se paprskovitě rozšíří do celé stavby, začnou z ní odpadávat větší kusy a nakonec se celá hradba zhroutí. Ani tento román není samozřejmě výjimkou. Harrymu tady pomůže jedna drobnost, které si nikdy z vyšetřovatelů Fosterova případu nevšiml. Bývalý policejní detektiv jde po této stopě dál a dál a díky tomu, že není „oslepen“ nabízejícím se pachatelem, vidí na rozdíl od bývalých kolegů širší souvislosti.
Zatím poslední česky vydaný román Michaela Connellyho sice razantněji mění hlavní postavu, ale řada prvků, pro které si čtenáři po celém světě jeho romány oblíbili, zůstává. Znovu je tu reálný pohled na Los Angeles dnešních dnů, se vší atraktivitou, ale i špínou, korupcí a nevyzpytatelnou soudní mašinérií. Opět si sami můžeme pustit k četbě některé jazzové skladby, které Bosch poslouchá a zážitek z románu tak ještě více umocnit. Connellyho příznivci vědí, že se jeho dvě hlavní postavy – Bosch i Haller – už v dřívějších románech párkrát setkali, ale teď jde patrně o nejdelší shledání (všechny Connellyho romány jsem ovšem nečetl), protože pracují spolu. Fanoušci knižní série s Hallerem budou jistě rádi, že se tu kromě předchozích pěti titulů znovu setkají se svým oblíbeným „Obhájcem z Lincolnu“.
A jak to bude s Harrym Boschem dál? V románu sice několikrát tvrdí, že „tohle bylo poprvé a naposledy“, ale budeme se s ním setkávat nadále, i když už v soukromém sektoru. V angličtině už vyšly další dva tituly. V románu The Wrong Side of Goodbye Harry už nepracuje jako vyšetřovatel obhajoby, ale jako soukromý detektiv. Nemá reklamu, ani vlastní kancelář, a dost často je frustrován tím, pro koho pracuje, ale touha najít pravdu, posílená řadou let strávených pátráním a vyšetřováním, v něm zůstává. V říjnu 2017 by pak měl vyjít zatím poslední titul Two Kinds Of Truth, kde bude Harry pracovat jako dobrovolník pro policii v údolí San Fernando.
Mezitím byla odvysílána již třetí série televizního seriálu Bosch, na které se Connelly aktivně podílel, a na svém Twitterovém účtu připustil, že by mohla být i čtvrtá série. Nyní pracuje na románu s novou literární postavou Renée Ballardem, mladým policistou, který se pokouší v losangeleském policejním sboru (LAPD) teprve prosadit. Titul The Late Show by měl vyjít letos v červenci.
Jak je vidět, Michael má stále spoustu práce a co je důležitější, má nám čtenářům stále co říci, čím nás pobavit a napínat.
Originální titul: The Crossing (2015)
Vydáno: Little, Brown and Company, New York (2015)
Vydání v České republice: Domino (2016)
Přeložil: Jiří Kobělka (2016)
424 stran
