1.
Sherlocku Holmesi! Vaše pátrání je marné. Kosa tentokrát narazila na kámen. Zanechte pátrání včas, než Vás potká neštěstí. Konečně se našel někdo, kdo je chytřejší než vy. VRAH
Už tenhle ohavný dopis z kapitoly Létající mrtvola dokazuje, že námi vzpomínaná knížka asi náleží do kategorie braku. Ale ne, a to bychom se zmýlili. Jde o parodickou knížku pro děti a následující úryvek teď vybírám z kapitoly Trápení tlusté paní, přičemž je třeba poznamenat, že každá kapitola knihy je i samostatnou povídkou!:Sherlock Holmes se vřítil do otevřených dveří domku, kde bylo vše rozházené, nábytek pokácený, v ložnici ležel manžel tlusté paní svázán a měl roubík. Sotva ho inspektor Lestrade osvobodil, vyskočil oknem.
„Za ním!“ zvolal Sherlock Holmes. „Musíme ho dopadnout živého nebo mrtvého!“
Tak jsme vyběhli z domu a vidíme, jak ten manžel sedl na kolo a ujíždí pryč, a když jsme se rozhlédli, tak jsme spatřili, že kousek odtud stojí u chodníku pohřební vůz s rakví, ale v tu chvíli práskl funebrák do koní a ti začali cválat a my jsme honem zezadu naskákali do toho pohřebního vozu a ten se hnal šílenou rychlostí za tím mužem na kole, ale ten jel taky šílenou rychlostí, takže jsme ho pořád nemohli dohonit, a tak jsme pořád jeli dál a rakev se natřásala a mně z toho lezl mráz po zádech! A tak jsme pořád jeli, až jsme se dostali do takového malého městečka, a tam jsme se konečně přiblížili k manželovi tlusté paní, který jel stále na kole, a funebrák vzkřikl strašidelným hlasem: „Ha, kam jedeš, ničemo?“
A ten pán od té tlusté paní se vůbec neohlédl a zvolal: „Nevšímejte si mě, jó? Já si vás taky nevšímám!“
Ale v té chvíli vytáhl funebrák pistoli a prásk! Prostřelil tomu manželovi obě pneumatiky, a ten hned spadl na kokos a funebrák se zachechtal a vtom se nadzvedlo víko rakve a ta mrtvola vyndala ruku a jak se ten funebrák chechtal, tak ho ta ruka prostřílela skrz naskrz automatickou pistolí a funebrák se skácel na kokos, a ta mrtvola vyskočila z rakve a divoce se zachechtala a vtom uviděla toho manžela, co už přicházel k sobě. I on ji uviděl, a tak udělali prásk, prásk – a oba se svalili úplně mrtví.
Tak to vidíte, a jsme v koncích. Brak… anebo snad výchovná publikace do ručiček děcek?
To ať si zodpoví každý sám, ale že jsou tyhle Prázdniny se Sherlockem Holmesem opravdu báječné, to tvrdím já. I ejhle, jakou šťávu škváru dodávají i zcela KOMIKSOVĚ stylizované ilustrace geniáního Dobroslava Folla (1922-1981). A protože je tady nemám, alespoň několik z nich popíši.
Vidíme například zběsile pálící muže a vedle nich na stradivárky preludujícího Sherlocka. A okolo toho? Dým! Načež pod dotyčným obrázkem čtěme:
Krvavé rozuzlení případu.
Kouř z pistolí učinil situaci nepřehlednou!
Střílející umrlec. Muž s houslemi kráčí po stopách zločinců. Kupa mrtvol u zahrádky. Před vilou tchyně promluvily pistole – tak psaly toho dne všechny večerníky Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.
Ale to pořád ještě nic není a… Což teprve tenhle KOMIKSOVÝ obrázek – doprovázející povídku Únos nebohé sirotka? A což teprv následující textík pod ním!
Nevinné, svedené dítě pálilo do policistů jako zběsilé!
Tak. A což teprve obsah bílých bublin umístěných u úst mnoha a mnoha zuřivě, ba přezuřivě střílejících osob? Čtu:
Je o pár uncí těžší, ničema! Tak zní text z nitra první z bublin.
Škoda rány, která padne vedle, drahý Tobi, podotýká text ve druhá.
A sirotek? Ale kdež. Jen krvelačné dítě, které dodává (a to do komiksové bubliny číslo tři):
Rozsekáme je na hadry, krásná slečno Angelino. A co na to dotyčná kráska? Jen mrká. A bublina od jejích úst a v ní: Nasyp to do nich! Ať mají dost! Ach! A copak je tohle čtení vhodné pro dítka? To je přece „horší“ než film Čtyři vraždy stačí, drahoušku… natočený podle i česky vydaného románu Nenada Brixiho alias Timothy Tatchera…
A co víc? V naší knize spatříme i gangstera převlečeného za nevěstu a… Nevěstu převlečenou za gangstera.
Zkrátka a dobře, málo využívaný mistr českých komiksů Dobroslav Foll, který obdobnými obrázky doplnil i první, časopiseckou (Ohníček!) verzi Steklačova Žlutého Roberta, tady přímo mistrně umocňuje působivost Tafelova (1929-73) až skoro až podvratného dílka.
A dosvědčuje to i – v knize taktéž přítomný – KOMIKS UŽ ZCELA ZÁPADNÍHO STYLU. A prý:
Zatímco šerif telefonuje, poznává Holmes v jeho sekretářce Angelinu Massacriniovou.
„Byl bych věru špatným odborníkem, abych nepoznal vás, Angelino!“
A prý: „Jste ďábel, Holmesi.“
A šerif? V tutéž chvíli dodá: „Proklatě! Radnice opět vyletěla do povětří!“ A my ještě níže čteme: Ulicemi Peppermintu zní střelba. Beng beng, štěkaly pistole! A pak už kreslený seriál pokračuje i vyloženě agresivně, a to slovy: „Spusť ty svoje řehtačky, chlapče!“ A kulomety? Sviští ze zadního okýnka auta gangu, které je k tomu speciálně uzpůsobeno, a kulky… Ehm, směřují pochopitelně proti policejnímu vozu. A další bílá bublina? Zní:
„Dostali mě, lotři.“ Ano, tak a nejinak úpí postřelený na dlažbě, ale to už je seriál ve finále a „ostří hoši“ jsou zatýkáni a…
„A žádné hlouposti, boys!“
A vítězí zákon. Přece jen. Svůdná Angelika se vrhá Holmesovi okolo krku a on…
„Případ byl v podstatě prostý,“ ujistí.
„Jen díky vám, Holmesi!“ A pak už vidíme komiksový obrázek s dlouhou řadou bulících londýnských bobíků až po kotníky stojících ve slané vodě. A čteme: Veškerá londýnská policie v slzách.
Jo, a ještě přijměte tento malý dodatek: Vpředu… prchá vrah s nenápadným pouzdrem na oběti zn. Murder. K dostání? V prodejnách Řempo.
A také tenhle zcela stoprocentní obrázek: „Lord zbrocený krví!“
A… „Lord rozstřílený jak ementál! V pozadí pes baskervillský.“
A co ještě víc?
Nu, pádné finále knihy umožňuje ctihodný doktor Mortimer, jinak synovec slavného hrdiny (a podezřelého) ze Psa baskervillského. A opět cituji:
Mortimer se objevil na prahu.
„Pojďte k nám, doktore,“ řekla lady Anna, „můj přítel Sherlock Holmes nám vysvětlí, jak to je se sněžným člověkem.“
„Vstoupím, ale jen s krajním přemáháním, mylady. Mám o tomto pánovi poněkud jiné mínění než vy. Co byste ostatně říkala tomuto řešení?“ A dr. Mortimer rychlým pohybem vytáhl pistoli a vystřílel do Sherlocka Holmese celý zásobník.
Hlava mého přítele v lenošce bezmocně poklesla. Holmes byl mrtev a jeho nos ustřelen. Lady Anna vzdychla. Omdlela.
„Hola, hola, copak to provádíte, milý doktore?“ ozval se za námi ironický hlas. Mortimer s kouřící pistolí v ruce se obrátil. Stál tváří v tvář živému Sherlocku Holmesovi.
„Poškodil jste, jak vidím, jen poprsí předka sira Lewise,“ podotkl můj přítel netečně.
2.
A JAK vlastně vznikla kniha Prázdniny se Sherlockem Holmesem? Nu, jejímu autoru Jaroslavu Tafelovi by letos bylo osmdesát (11. června), ale zemřel už 1. února roku 1973. Ne, už tedy odpovídat nemůže, a tak jsem před lety oslovil aspoň jeho paní, překladatelku Vlastu Tafelovou (18. 10. 1920-1. 1. 2006). Následující rozhovor nebyl až dosud nikde uveřejněn a na těchto stránkách se objevuje poprvé.
Paní Tafelová, co říkáte rozhlasové verzi Prázdnin? Anebo, přesněji řečeno, adaptaci (jen) několika povídek z knihy vybraných?
Zažila jsem díky té adaptaci menší zklamání. Pan Nárožný to sice četl moc hezky, ale ublížilo tomu krácení, když se jim to muselo vejít do desetiminutovek, a hlavně jsem si uvědomila, že ty povídky už asi k dnešní mládeži nepromlouvají.
Tak to bych neřekl. Proč si to myslíte?
Dnešní slovník mladých je docela jiný, než byl v šedesátých letech, a dnešní děti jistě třeba netuší ani to, kdo byli timurovci. Natož pak baťko Machno.
Jak vůbec podle mne dost slavná knížka vašeho manžela vznikla?
Jednou na začátku léta přišel za Jardou tehdejší šéfredaktor časopisu Svět sovětů Jan Bureš, stěžoval si, že jim přes prázdniny vždycky klesá náklad, a prosil, aby mu Jarda něco vymyslel do přílohy pro děti. To jsme už byli s Jardou oba na volné noze a trávili léto u mé matky na Šumavě, kde se nám na zápraží dobře pracovalo. Jaroslav svolil a odesílal do Prahy každý týden jednu povídku, a když mu SNDK na podzim nabídlo i knižní vydání, všechny ještě z gruntu přepracoval a obohatil novými nápady.
Jak jste ale získali skvělého ilustrátora?
Dobra Foll (1922-81) byl tenkrát vedoucím výtvarného oddělení ve Světě sovětů… a náš dobrý kamarád.
Nebyly už Prázdniny se Sherlockem Holmesem přeloženy i do jiných jazyků?
Roku 1969 je přeložili Poláci, v polovině osmdesátých let Slovinci a v polovině let devadesátých Němci, ale jejich vydání pro mne byl šok.
Jak to?
Nikdy předtím jsem neviděla takový šlendrián. Zřejmě si to mezi sebe rozhodilo několik překladatelů a nikdo to pořádně nezredigoval, takže třeba Přízrak (=často se vyskytující přezdívka Tomášova učitele) je přeložen hned třemi různými způsoby, až z toho vznikl dojem, že jde o tři osoby – a situace pak nedávají smysl.
Tak to je blbé… Měl váš muž nějakou zvláštní zálibu v detektivkách anebo přímo v Holmesovi?
To bych ani neřekla. Sherlockovskou tematiku zvolil spíš proto, že se tam pracuje logikou a ne technikou a že zde jediný člověk ztělesňuje vítězný boj spravedlnosti proti bezpráví.
Takže vy si nemyslíte, že by Tafel třeba přijal členství v České společnosti Sherlocka Holmese?
No, do žádného spolku by určitě nevstupoval.
Proč vlastně odešel předčasně?
Po úraze z dětství měl deformovanou spodní část páteře, což mu časem při jeho výšce a váze dělalo i značné potíže. Psal většinou vkleče, do bloku položeného na židli nebo na válendě. Po roce 1970 se bolesti stupňovaly, strávil víc než půl roku v nemocnici, ale metastáze zachvacovaly další orgány, což skončilo až embolií plic – a umřel 1. 2. 1973, ve třiačtyřiceti letech.
Děkuji za rozhovor!
