Ve městě řádí šílenec. To není titulek z bulvárního listu. Opravdu, tak přezdívají zápornému hrdinovi ranější novely spisovatele a novináře Johna Sandforda, který se proslavil zejména detektivní sérii se šviháckým detektivem Lucasem Davenportem.
Malířka Carla Ruizová se vrací do svého bytu. Ve tmě na ni číhá maskovaný násilník s lyžařskou kuklou na hlavě. Carla má být už několikátou obětí, ale tentokrát nebude mít šílenec štěstí. Malířka se pomocí slzného spreje a několika chvatů dokáže ubránit. Jako jediná přeživší šílencových útoků musí mít policejní ochranu. Příjemného úkolu se ujímá právě Davenport a odváží Carlu na svou chatu daleko v lesích. Postupně se s ní sbližuje.
Jakmile si šílenec dolíže rány z neúspěšného přepadení, vyhledá si další oběť. Tou je realitní makléřka, kterou šílenec znásilní a zabije v opuštěném domě, kam ji předtím vylákal pod záminkou možné koupě. Média jsou na nohou a Lucas Davenport začíná rozehrávat vlastní hru. Má poměr s novinářkou Jennifer, ale zároveň krmí falešnými informacemi jinou novinářku, Annii McGowanovou, které rovněž není pohledný detektiv lhostejný. Lucasovi však jde jen o to, udělat z ní volavku, aniž to dotyčná tuší. Šílenec, v občanském životě právník, je však velice mazaný a opatrný. Dělá vše proto, aby na místě činu nezanechal žádnou stopu DNA, neváhá se proto ani vyholovat. Policie tápe, noviny útočí, lidé se bojí a Lucasovi se hra na volavku začíná vymykat z rukou…
Pohlédla stranou, místností se najednou rozšířil zápach, podíval se dolů a zjistil, že se pomočila.
„Ach, prokristapána,“ řekl. Ale potěšilo ho to. Pomočila se strachy. Poznala tu sílu.
Ale on ji teď nemohl znásilnit. Představa, jak leží v louži chladné moče, byla odporná. Ale znásilnění stejně nebylo bezpodmínečně nutné. Šílenec se natáhl vedle ní a jemně ji políbil na tvář, odtáhla se od něj. „Bude to jen chvilička,“ řekl. Začala zoufale trhat pouty. Položil jí špičku nože těsně pod hrudní kost a cítil, jak ho zachvacuje orgasmus, bodal znovu a znovu. Dívka třeštila oči, víc a ještě víc, potom vyhasly a všechno pro ni skončilo. Šílenec zíral do hasnoucích očí, cítil, jak vlny orgasmu slábnou a napětí v mozku povoluje.
Šlo to výborně, pomyslel si. Skvěle.
Str. 141
Pokud znáte příběhy Lucase Davenporta, hlavně ty z novějších románů, tak víte, že tam už je ženatý s lékařkou Weather a má syna. Tady je ještě víceméně floutek, který každému nemusí sedět. Dobře vypadá, dobře se obléká, jezdí v porschi. S naprostou samozřejmostí střídá ženy, klidně by opustil přítelkyni, která s ním čeká dítě, když si to jiná žena bude přát. Neváhá novinářku nastrčit do náruče masovému vrahovi a spravedlnost bere často do svých rukou. Na druhou stranu ví, že je někdy spravedlnost hodně vrtkavá. A Sandford, který tuší, že jsou čtenáři vesměs podobného názoru, ví, že mu budou nejspíše v duchu tleskat. Navíc Lucas píše scénáře k počítačovým hrám nebo navštěvuje spolužačku, která se stala řádovou sestrou. Zkrátka a dobře, můžete ho mít rádi a nemusíte.
Problém románu je trochu pomalý a skřípavý rozjezd. A možná také neaktuálnost. Knih o řádění šílenců, masových vrahů a jiných úchylů jsme si v poslední době užili z pera mnohých severských autorů nebo třeba Johna Lutze, Karin Slaughter a mnohých dalších. A tak když otevřete Pravidla oběti, možná si povzdechnete: „Jéé, zase další maniak, co honí ženské.“ Navíc, když se se šílencem seznámíme, nechá ho autor celkem výraznou část knihy u ledu, aby se věnoval Lucasovu pátrání, ale hlavně neustálým popisům policejních schůzek typu „Přišel tam ten a ten náměstek, kromě toho tam byl ředitel té či oné divize“. Tedy v podstatě nezajímavé, s těžko zapamatovatelnými osobami a lehce nudné.
Zlepšení nastává až tak v poslední třetině, kdy se začíná kolem šílence stahovat smyčka. Nadstandardní je pak scéna neúspěšného sklapnutí pasti, která rozhodně oplývá navzdory své tragičnosti i velkou dávkou černého humoru a klidně by mohla být zasazena do komedií typu Jednotka velmi rychlého nasazení. Samotný konec je trochu překvapivý, na druhou stranu po přečtení výše uvedených řádek možná tak překvapeni nebudete.
Pravidla oběti, která jsem přečetl, jsou součástí takzvaného omnibusu, tedy tří společně vydaných knih za zlevněnou cenu. Nelíbila se mi tolik, jako pozdější romány Nahá oběť nebo Zlomená oběť. Nicméně jsem byl na „dřívějšího“ Lucase zvědavý. Ještě zvědavější jsem na zbývající dva tituly v tomto vydání. O nich zase někdy příště…
Originální titul: Rules of Prey (1989)
Vydáno: Grafton Books, Great Britain (1989)
Vydání v České republice: BB/art s.r.o. (2012)
Přeložila: Jitka Pixová (2001, 2010)
www.bbart.cz
784 stran (Omnibus 3 v 1)
