Jedna z klasik americké drsné školy – román Jamese M. Caina Pošťák vždycky zvoní dvakrát.
Tulák Frank se v bistru nedaleko Los Angles seznamuje s jeho řeckým majitelem a jeho manželkou. Protože nemá peníze na útratu, Řek mu nabízí zaměstnání, netuší ovšem, jaký řetězec událostí jeho nový pracovník rozpoutá. Frank se záhy sbližuje s Řekovou manželkou a riskujíce trest smrti, začnou téměř bez váhání a rozmyslu nemilosrdně plánovat Řekovu vraždu. Řek má i své jméno, nejčastěji se o něm ale mluví takto, a proto se i já podržím národnostního označení.
Dokonalou vraždu, myslí si milenecký pár, i když se jim plán nezdaří a Cořin manžel vyvázne jen se zraněním. Zatímco je v nemocnici, oni si spolu naplno užívají, že se nemusí skrývat. Tím ale příběh zdaleka nekončí, autora rozhodně můžu pochválit, že jen na nějákých sto patnácti stránkách se toho semele opravdu hodně.
Vypravěčem celé story je právě Frank, ale nahlednutí do jeho duše, to co si opravdu myslí a cítí, se dozvídáme asi až v poslední dvou kapitolách. Děj „Pošťáka“ se totiž rozvíjí především pomocí svěžích dialogů, při kterých jsem si několikrát kladl otázku, jestli Frank říká to, co si skutečně myslí. Miluje Coru, nebo mu jde jenom o sex a peníze po jejím muži?
Samotné popisování plánování vražd by asi knize nezískalo takovou slávu. Musím ocenit také postavy mileneckého páru a popis jejich vztahu. Frank, který rozhodně není nějaký čítankový hrdina a ze všeho nejradši by asi jen tak vandroval světem. Cora, která se sice vdala, ale bez lásky, komentující své rozhodnutí slovy: „Po dvou letech strávených v losangelským bufáči si vezmeš prvního chlapa se zlatejma hodinkama.“
Ač píšu v úvodu o detektivce drsné školy, troufl bych si použít také označení psychothriller a napadá mě tak trochu přirovnání k příběhům francouzské dvojice Boileau-Narcejac, k emocionálně vypjatým vztahům, kdy tak nějak podvědomě čtenář tuší, že nemůže být vše zakončeno sladkobolným happy-endem. Máme tu velké vzplanutí na začátku, ale příběh ukazuje, jak společný zločin postupně poznamenává vztah dvou lidí, a právě to celou knihu povyšuje na prvotřídní lahůdku.
Nemluví se tu zrovna slušně a spisovně a ani pásmo Frankova vyprávění není vždy čítánkové, blíží se mluvenému jazyku a určitě by bylo zajímavé porovnat i anglický originál (nakladatelství Garamond přišlo v roce 2007 s bilingvním vydáním) – do jaké míry se Jaroslavu Kořánovi překlad povedl.
Přelouskl jsem celý příběh Franka a Cory na jeden zálusk během nějakých tří čtyř hodin a můžu rozhodně doporučit. Čte se jedním dechem.
A malá informace na závěr. Pošťák vždycky zvoní dvakrát se dočkal také několika filmových zpracování. Mj. amerických z let 1946 a 1981, přičemž v druhém jmenovaném se objevili v hlavní roli Jack Nicolson. Dále pak také vznikla na konci padesátých let italská verze režiséra Viscontiho, dokonce i maďarská z roku 1998, kdy byl film natočen jako černobílý a přemístěn do doby zhruba třicátých let dvacátého století v Maďarsku, a i když je tu základní linie příběhu zachována, je to o dost drsnější pokoukání než kniha.
Originál: The Postman Always Rings Twice (1934)
Překlad: Jaroslav Kořán
Odeon, Praha 1988, edice Čtení na dovolenou
Vydáno společně s titulem Pojistka smrti
