V nejnovějším příběhu zavítá geniální kriminalista Lincoln Rhyme do slunné Neapole. Ve spolupráci s italskými kolegy zde bude hledat pachatele, který poslední okamžiky unesených obětí zhudebňuje.
V New Yorku je malá holčička svědkem únosu přímo za bílého dne. Jakýsi muž napadne na ulici jiného muže, přemůže ho a strčí do auta. Na místě činu pak policie najde miniaturní oprátku…
Únosce později zveřejní na sociální síti video, ve kterém jsou steny uneseného muže smíchány s hudbou. Zdá se, že oběť stále žije. Detektiv Lon Sellito přizve na pomoc bývalého soudního kriminalistu a nyní konzultanta Lincolna Rhyma. Kvadruplegik upoutaný na invalidní vozík svolává svůj malý tým – policistku Amélii Sachsovou a laboranta Mela Coopera a zahájí závod s časem, aby oběť našli co nejdříve.
Všechno od začátku nasvědčuje tomu, že se pachatel, který dostane přezdívku Skladatel, po jednom únosu nezastaví. A brzy se to také potvrdí. V italské Neapoli se krátce nato odehraje podobný případ – únosce přemůže svou oběť na odlehlé autobusové zastávce a na místě činu rovněž nechá malou oprátku. Zdá se, že pachatel změnil působiště a Lincolna Rhyma čeká cesta na evropský kontinent…
Americký spisovatel Jeffery Deaver představil čtenářům svého neobvyklého detektiva už v roce 1997 a jeho první případ Sběratel kostí se dokonce dočkal stejnojmenné filmové adaptace. Poté se Deaver ke geniálnímu kriminalistovi ještě mnohokrát vrátil a Poslední hodina je v pořadí už třináctým titulem ze série „Lincoln Rhyme“.
Vzhledem k tomu, že je autor proslulý leckdy až krkolomnými zvraty, můžeme se u každého jeho nového románu ptát, co víc ještě můžeme očekávat. Čím originálním nás autor překvapí? Jak šílený, ale zároveň vynalézavý tentokrát bude pachatel? Jak velkých zvratů se na konci dočkáme? Už tu byl sběratel kostí, sběratel kůží, vrah, co vraždí elektřinou, nebo zabiják, co zabijí přeprogramováním domácích spotřebičů. Nyní anotace lákají čtenáře na to, že pachatel bude tentokrát své činy zhudebňovat. Zajímavý nápad, ale bude to stačit?
Předně je asi nejdůležitější říci, že Deaverův nový román je v několika případech poněkud odlišný. Co upoutá čtenáře nejdříve, je přímočarost s jakou se „jde na věc“. Únos se stane hned na čtvrté stránce a o pár stránek dál už následuje obligátní žádost o pomoc ze strany policie. Přichází Cooper se svým plynovým chromatografem a hmotnostním spektrometrem, Lincoln nechá založit pověstnou tabuli se seznamem poznatků a jedeme! Pátrání po únosci se zálibou v hudbě může začít.
Neobvyklý je tentokrát i samotný pachatel. Zdá se, že nepůjde o žádného génia, který disponuje neobvyklými znalostmi fyziky, chemie či psychologie. Skladatel se jeví jako „starý dobrý šílenec“, jenž slyší hlasy, které ho ovládají. Labilní jedinec, který nemá daleko k pláči, pokud se mu něco nepovede. Neobvyklé, ale proč ne.
Přesun do Neapole, kde se odehraje zbytek příběhu, je velmi příjemným a zajímavým ozvláštněním. Přestěhování děje z New Yorku ale není zase tak neobvyklé, například už ve třetím příběhu (Prázdné křeslo) pomáhal Lincoln vyšetřovatelům v Severní Karolíně. Nečetl jsem všechny knihy této řady, nicméně bych tipoval, že jde nyní o vůbec první kriminalistův výlet mimo americký kontinent.
V Neapoli tedy Rhyme se Sachsovou vystupují jako konzultanti italské policie, ovšem ne každý je tam rád vidí. Hodně scén je založených na kontrastu italského a amerického smýšlení, postupů a zvyků. Opět se tu objevuje autorem již vícekrát použitý motiv „nového mladého a šikovného pomocníka“. Takovým byl policista Ron Pulaski, kterého Deaver představil čtenářům v devátém titulu Hořící drát (Pulaski se od té doby v románech série tu a tam objevuje) a taková byla i Amélie v prvním titulu řady.
Tentokrát je to Ital Ercole Benelli, člen Státního lesnického sboru (dohlíží na dodržování zemědělských a lesnických předpisů), který se náhodou připlete k vyšetřování únosu. Díky svým znalostem okolí a zejména horlivosti je nakonec sympatický mladík přizván k účasti na vyšetřování. Poměrně překvapivě pro sebe pak ukrajuje velkou část děje a v některých pasážích dokonce odsouvá Lincolna do pozadí. Také poněkud zarazí, že se v těchto chvílích Skladatel stává (alespoň pro mě) poněkud nudnou a nezajímavou postavou. Slibný potenciál zhudebnění smrti není využitý a naprosto se vytratí. Navíc se později objeví další motiv, když je mladý americký turista obviněný ze znásilnění jisté dívky a Lincoln je konzulátem požádán o pomoc prokázat pomocí důkazů jeho nevinu. Můžeme pak jen přemýšlet, zdali a jak tento zcela odlišný případ se Skladatelem souvisí.
Deaver ve svém nejnovějším románu mimo jiné reaguje na aktuální politické klima. Svou úlohu tu sehraje uprchlický tábor afrických imigrantů, přičemž autor ústy svých hrdinů jasně dává najevo svůj postoj. Tentokrát dává možná více než kdy jindy prostor i dalším postavám, nicméně nakonec je to opět Lincoln s Amelií, kteří i přes některé dřívější omyly dokáží případ vyřešit a být svým hostitelům stoprocentně užiteční. Závěr je i tentokrát pojat v klasickém duchu „nenechat kámen na kameni“, ale příznivci Deavera už na to budou zvyklí, ostatní čtenáři se budou možná pobaveně usmívat a říkat si „to snad není možné“ a noví čtenáři se budou nejspíše divit.
Pro české čtenáře bude zajímavé, že v závěru románu je výrazně zmíněná Praha a Česká republika. Vzbuzuje to naději, že bychom se možná mohli v budoucnu dočkat toho, jak se bude Lincoln projíždět na svém vozíku po Staroměstském náměstí a dohadovat se s Thomem, zdali mu povolí slivovici nebo točenou Plzeň. Nicméně na duben tohoto roku je už ohlášen další titul The Cutting Edge, který se zřejmě bude odehrávat opět v New Yorku. I tak se my příznivci Lincolna Rhyma budeme na další titul těšit.
Originální titul: The Burial Hour (2017)
Vydáno: Hodder & Stoughton, Londýn (2017)
Vydání v České republice: Domino (2017)
Přeložil: Jiří Kobělka (2017)
600 stran
