Portobello není detektivka v pravém slova smyslu. Je to psychologický román s několika postavami, které autorka obnažila tak dokonale, že nezbyl prostor na tajemství a záhady. Je tady několik detektivních zápletek, ale děj na nich rozhodně nestojí. A tak jediné, co můžete řešit, je to, jak příběh skončí.
Kniha začíná přiblížením londýnské ulice Portobello, v níž se příběh odehrává. Při čtení jsem měla pocit, že čtu Otce Goriota. Popisy, popisy a zase popisy. Nic proti Balzacovi, ale co je nutné pro realismus, může být pro detektivku smrtící. Čtenáři neznalí knížek Rendellové budou nejspíš zaskočeni jejím stylem, a potažmo celým příběhem. Kdo autorčiny knihy zná, řekne si, že Portobello je typická Rendellová.
Příběh začíná nálezem obálky s penězi. Nálezce si bankovky nenechá, místo vyvěsí oznámení, že se hledá jejich majitel. V tu chvíli se začne prolínat osud několika lidí, kteří spolu na první pohled nemají nic společného. Jak je u autorky zvykem, aktéři budou více či méně jistým způsobem zvláštní, neřku-li ujetí.
Předně tu je bohatý majitel galerie Eugene Wren, který propadá závislosti na čokmerančích. Ne, nejde o žádnou drogu s podivným názvem. Čokmeranče jsou obyčejné bonbony, které se dají koupit v každém londýnském obchodě. Eugene se za pojídání bonbonů stydí, proto dělá všechno proto, aby je u něj nikdo nenašel. Bonbony se stanou středem jeho života a vše ostatní musí stranou. Psycholog by řekl, že jeho chování je patologické, čtenář si nejspíš zaťuká na čelo.
Druhým aktérem příběhu je Joel, u kterého je alespoň hned jasné, že trpí schizofrenií. Její kořeny jsou v dětství, kdy se utopila Joelova sestra. Otec mu smrt dcery vyčítá a mladík se dostává do stavu, kdy věří tomu, že s ním žije anděl, kterého si s sebou přivedl na náš svět po klinické smrti, kterou prožil během infarktu.
Třetím „hrdinou“ je zlodějíček Lance, který se velice brzy stává nositelem děje. On je ústřední postava, která ovlivňuje osud Eugena a Joela. Lance se chová destruktivně, neváhá krást, ale paradoxně je z celé knížky nejnormálnější. Jsou tu i jiné postavy, ale ty spíše sekundují. Ačkoliv občas zasáhnou do děje, Rendellová jim nevěnovala ani zdaleka takovou pozornost jako Eugenovi, Joelovi a Lancemu.
Ti jsou tu popsaní tak dokonale, až budete mít pocit, že je znáte do morku kostí. V tomto ohledu je Rendelllová nepřekonatelná. Její hrdinové se vám dostanou pod kůži a vy budete zvědaví, jak celý příběh skončí. Stačí-li vám to, jděte do toho. Očekáváte-li ale klasickou detektivku nebo thriller, budete nejspíš zklamaní. Autorka (postavy) vám všechno naservírují na stříbrném podnose. Co vědí oni, víte i vy.
Já osobně dávám přednost detektivním příběhům, kde můžu pátrat po pachateli. Portobello je napsané skvěle, ale detektivka to není.
Originál: Portobello (2008)
Překlad: Alžběta Slavíková Hesounová
Vyšehrad, Praha 2012
296 stran
www.ivysehrad.cz
