Jedenáct detektivních povídek, jedenáct případů Hercula Poirota, jedenáct vyprávění kapitána Hastingse – vyberte si sami/samy, které označení je vám nejmilejší.
Fakta jsou však jasná. Ve sbírce Poirotova pátrání z roku 1924 najdeme povídky, která Agatha Christie publikovala v časopise The Sketch o rok předtím. Záhadné události zavedou Hercula Poirota na anglický venkov, do různých koutů Londýna, do Francie, a dokonce až do Egypta, ale jednou detektiv ani neopustí svůj byt a vše řeší jen na základě informací od inspektora Jappa. Jako jsou rozdílná místa pátrání (ale v takových Herkulovských úkolech pro Hercula Poirota se příběhy odehrávají na ještě více místech), jsou odlišné i vyšetřované případy – ukradené šperky, podezřele levný byt, dědička v nesnázích, ale můžeme zmínit také věci závažnější – jako třeba únos britského premiéra či příběhy s vyšetřováním vražd, kdy pro čtenáře asi nejzajímavější bude povídka Tajemství egyptské hrobky.
Jak už název napovídá, děj se odehrává v Egyptě a belgický detektiv vyšetřuje sérii úmrtí, ke které dojde po otevření hrobky krále Menenrea. Tajemný příběh, ke kterému Christie možná získala inspiraci objevením Tutanchamonovy hrobky, by si podle mého klidně zasloužil celý román. Ale povídka – stejně jako všechny další – plyne rychle a za chvíli jsme na konci. Z hlediska historických kontextů bych zmínil příběh Únos ministerského předesdy, který se odehrává v blíže neurčené době, ale z poznámek o konferenci ve Versailles a konci první světové války si jde datum domyslet. A snad i odpovědět na otázku, jestli se unesený předsedy vlády do Versailles, kde je jeho účast nezbytná, díky Poirotovi dostane…
Všechny povídky se dočkaly rovněž televizního zpracování s Davidem Suchetem v hlavní roli, a tak můžeme porovnávat, kdy byly někdy (možná kvůli krátké délce) přidány další motivy a také osobnímu vztahům mezi hlavními postavami je věnována větší pozornost. Oproti seriálové verzi se Hastings nikdy nesetkal se slečnou Lemonovou, ale na inspektora Jappa narazíme i v několika povídkách této knihy, což samozřejmě může připomenout dobroružství Sherlocka Holmese, doktora Watsona a inspektora Lestrade. Ostatně, třeba i situace, kdy Hastings z okna pozoruje mladou dámu, se podobá Doylovým detektivkám.
Krátké, svěží povídky nenabízí tak složité zápletky jako třeba román Smrt na Nilu, ale na druhou stranu bych ocenil právě už zmíněnou různorodost námětů. „Pátrání“ se navíc lehce se čtou, i když se jedná o jedna z prvních děl Královny detektivek.
Poirotova ješitnost a Hastings, který by mohl více používat svých šedých buněk mozkových, snad pobaví. Jen francouzská slovíčka asi budou pro někoho stejně tajemná jako popisované případy…
Originál: Poirot Investigates (1924)
Překlad: Edda Němcová
Vydal: KK, Praha 2009
www.agatha.cz
