Spisovatel Štěpán Kopřiva, který se zatím proslavil především v žánru akčního sci-fi a fantasy, přišel 26. února tohoto roku představit do pražského Paláce knih Neoluxor svůj první detektivní román. Nazval ho Rychlopalba a povídal si o něm s více než 60 čtenáři na besedě zakončené autogramiádou.
Čtyřiačtyřicetiletý spisovatel a scenárista (Byl jsem mladistvým intelektuálem – spolurežie s Markem Dobešem, Choking Hazard, spolupráce na seriálu Místo nahoře) Štěpán Kopřiva je autorem zhruba desítky povídek a stejného množství románů. Za povídku Dutý plamen obdržel v roce 1996 Cenu Karla Čapka. Kopřivova díla se vyznačují drsným černým humorem. Sám někdy publikuje pod pseudonymem Rigor Mortis (je to také název skupiny, ve které píší i další autoři).
Ti, kteří přijdou na chuť zvláštnímu stylu jeho psaní, si četbu užívají. Nejlépe to dokládá následující komentář na serveru legie.info: „Tak jsem se dokopala k ‚Aktivnímu olovu‘ a směju se ještě teď (tedy cca 12 hodin po dočtení). Připadám si sice jako zvrhlý, sadistický úchyl, že mě to bavilo, ale zvláště de Klerkovy komunikační schopnosti (zejména ‚lichotky‘ u večeře) mě přinutily naprskat minerálku do klávesnice. Extrémní ujetost, už se těším na ‚Asfalt‘.“
Není tedy divu, že hodně lidí zbystřilo pozornost, když se dozvěděli, že autor kultovního titulu Asfalt nebo komiksu Nitro těžkne glycerínem se pustil do detektivního žánru.
Štěpán Kopřiva k tomu sám na besedě řekl, že změna žánru je součástí obecného přesunu autorů fantasy žánru k detektivní literatuře. V této souvislosti zmínil slovenského autora sci-fi a fantasy Juraje Červenáka, který také už napsal dvě historické detektivky.
Sám vidí vstup do krimi jako celkem logický, protože se jakou spousta jiných s tímto žánrem od mládí setkával a bylo to tedy taková „tikající bomba, která čekala až vyhřezne ven“.
Zápletkou jeho detektivní prvotiny, podle některých spadající do žánru neo-noir, je obvinění jisté Olgy Turnečkové, že ubližuje vlastnímu dítěti. Její bratr je přesvědčen, že je všechno jinak a najímá si policistu, aby zjistil, zdali někdo nezneužil sestřinu duševní nemoc. Policista je hlavní hrdina knihy, ale vedle toho melouchaří ještě jako soukromý detektiv. Právě tyto dvě role podle autora více charakterizují jeho snahu smísit klasickou drsnou školu a policejní procedurální detektivku než snahu o neo-noir žánr.
V souvislosti s „policejní detektivkou“ přišla řeč na množství přesvědčivě popsaných detailů ohledně práce policie. Štěpán Kopřiva k tomu dodal, že měl samozřejmě hlavního konzultanta, jistého policejního kapitána, a ještě pár dalších poradců. Navíc spousta věcí se podle něj dnes dá najít na internetu, kromě toho policisty pořád někde na veřejnosti potkává a snaží se z toho vytěžit co nejvíc.
Při psaní Rychlopalby si připravil hlavní zápletky, které potom postupně doplňoval, čímž si nechával při psaní určitou volnost. Co se týče osoby pachatele, pracoval se dvěma až třemi variantami, s tím že nakonec využije tu nejschůdnější. Knihu dal přečíst několika tzv. beta-čtenářům a byl připraven, že pokud vraha odhalí moc brzy, tak ji předělá. Ale naštěstí prý vraha neodhalili…
Co se týče literárních vzorů v detektivní tvorbě, Kopřiva uvedl kromě očividného vzoru v Raymondu Chandlerovi ještě švédskou dvojici Maj Sjöwallová a Per Wahlöö, kteří napsali v šedesátých a sedmdesátých letech sérii deseti románů o zločinu, a podle autora jsou dodnes, pokud jde o realističnost a popis postupů policejních složek, nepřekonaní.
Následovalo příjemné a vtipné špičkování mezi autorem a několika jeho přáteli z publika, z něhož nejpodstatnější informace je, že by v dubnu měl začít psát druhý díl a že se chystá se i audioverze Rychlopalby. Tu namluví herec Ludvík Král, jenž s úspěchem načetl už zmíněný Asfalt.
Mrtvola ležela v kuchyni. Nebyla to pěkná kuchyně a mrtvola taky nebyla nic moc.
Když v kreslené grotesce myšák Jerry bací kocoura Toma pánví, Tomovi z hlavy vyskočí legrační vejčitá koule. Téhle ženě vyskočil z hlavy mozek. Moc legrační nebyl.
Pachatel ji musel udeřit pánví několikrát. A když říkám několikrát, myslím tak padesátkrát. Její lebka teď připomínala meloun, který někdo vyhodil z osmého patra.
Své udělalo, že pánev byla drahá. To znamená těžká. Z ocele a litiny. Mohla vážit klidně i dvě kila.
„Takovou pánev máme doma taky, poznamenal Holub. „Je dobrá.“
(úvodní odstavce knihy)
Z výše uvedené ukázky se zdá, že se nám nabízí svěže napsaná současná detektivka, která tu možná chyběla. Mně samotnému začaly po přečtení úvodních několika odstavců cukat koutky a měl jsem co dělat, abych si ji hned nekoupil. Přejme tedy sympatickému autorovi čtenáře rozhodnější a ve výsledku spokojené.
