Detektivka na lodi, a ještě k tomu z oblíbené série o islandské právničce Tóře? Velmi lákavá kombinace…
Sice se tu nejedná o zaoceánský parník, které patří k mým oblíbeným, ale luxusní jachta také není k zahození. Až na to, že její posádka plus čtyři pasažéři zmizela beze stopy a do Reykjavíku dorazila prázdná loď…
Kapitán a dva lodníci naložili v Lisabonu bankéře se ženou a dvěma dětmi – banka jachtu zkonfiskovala a potřebovala ji na Islandu dobře prodat. No není to skvělý nápad, strávit s rodinou týden na moři a plavit se jako opravdoví piráti? Bankéř Aegir zažene zlé tušení a zvedne kotvy…
Za Tórou přijdou utrápení rodiče zmizelého Aegira, kteří potřebují právní pomoc při vyřizování svěření malé vnučky do péče, jediné z rodiny, která na dovolenou nejela. Aby se však dostali k synově životní pojistce, která by jim zajistila peníze pro dítě, musí nejprve dokázat, že pohřešovaní jsou mrtví. Drsné. I Tóře je proti mysli shánět důkazy o smrti lidí, kteří ještě někde mohou být, na záchranném člunu uprostřed oceánu… Kdo ví.
Kapitoly s Tórou (a její příšernou sekretářkou Belou, kterou by normální člověk vyhodil už dávno) jsou prokládány děním na palubě. Sledujeme, jak se rodinka s osmiletými holčičkami zabydluje v kajutách a to, že víme, v jakém stavu loď připluje do přístavu, dává těmto úvodním mírným kapitolám dosti zlověstný nádech…
Sama atmosféra na lodi není nijak veselá, posádka působí nepřátelsky a rodině je zle. K tomu připočtěte, co mezitím Tóra zjistila o lodi a údajné kletbě, jež jachtu provází, a na podivnou záhadu je zaděláno…
Znalci série si přijdou na své, v tomto již šestém románu se sympatickou právničkou se opět objeví její rodina, přítel i vnouče – byť jen okrajově. Ostatně ti, kdo už četli některý z předchozích dílů – obzvláště Ohnivého anděla – už také vědí, že se autorka nebojí zabrousit do tajemna až hororového. I zde se jí daří z malých náznaků vybudovat velké napětí. Zároveň je však také víc než jasné, že pointa bude i přesto naprosto a chladnokrevně logická. Což ale vůbec nebrání čtenářům v divokých spekulacích. Obzvlášť když moře vyvrhne na břeh první tělo…
Člověka už při čtení anotace napadne, že obsah zní jako Deset malých černoušků – všichni jsou mrtví, přesto je jeden z nich vrah. Vůbec by mne však nenapadlo, jak bude tato podobnost pravdivá – pojato po svém, po islandsku. A i když by si Yrsa mohla dovolit vyšponovat čtenářovy nervy ještě o stupínek dál, i tak je čtenář po poslední stránce konsternovaný – jednoduchostí vysvětlení a jeho děsivostí zároveň.
Autorčin dosud nejlepší a nejpůsobivější román má v sobě klasickou záhadu zamčeného pokoje, převedenou do klaustrofobického prostředí jachty na otevřeném moři, ze které není úniku. Požitek ze čtení, byť neveselého, je zaručen…
Originál: Brakid, 2011
Z německého Todesschiff, 2012
Překlad: Eduard Světlík
Vydala: Metafora, 2014
360 stran
